Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Řeky Nightfall jsem nikdy příliš v zorném poli neměl a zdatně jsme se míjeli. Naše míra odloučení byla navíc vyztužena osmiletou tvůrčí pauzou. Od dob nepříliš povedeného alba Cassiopeia proteklo hodně vody a hudby a na zamrzlém jezeře tvůrčího přetlaku páni z okolí Atén museli jistě vykonat nejednu hodinu výcviku bruslení, aby jejich piruety a skoky nebyly k smíchu. Nightfall vyprodukovali slušný podhled na melodickou stránku death a black metalu a mohu předeslat, že se jim dílo zdařilo i přes propastné tvůrčí ticho.

Důrazný dech a tep klasického šlapavého death black metalu roztáčí dění. Řekové se nestydí za svoji stylovou jednoduchost a vyprávějí svůj osobitý pohled na melodický metal. Nikomu necpou bombastiku nebo přehnané hrdinské eposy, natož symfoniku či klávesy. Důrazně kovají kovy a jemně sofistikovaně je legují kvalitními melodiemi. Občas se utrhnou do trysku a pálí metelice od pasu tvrději, než bych čekal. Z osidel nudy umí uniknout nevídaným raketovým pohonem a nejen ním. Kříží nervní jedovaté stíny s melodickými úsvity, tak jak je zvykem, přesto od pánů z Atén cítím jistý nadstandard, který mě baví.

Vysoce hodnotím snahu, aby každý zářez na albu At Night We Prey byl dostatečně odlišitelný od zbytku. Nemají problém začít s rozvahou a důrazem. Agresivitu a tlak postupně přidávají a variabilně jimi zdobí honosné melodické ornamenty death metalu.  Zmíněná snaha o rozmanitost je opravdová a v každé skladbě se dočkávám osvěžení výchozí hudební formulky novými odstíny nálad a atmosfér. Další deviza leží ve výrazu skladeb, znějí uvěřitelně a nic se jen nelakuje na oko. Lehce se dotýkají krajanů Septic Flesh nebo Rotting Christ, ale kráčí si vlastním řečištěm a jsou zajímavým prvkem do řecké trojčlenky.

V klidnějších pasážích a sborech identifikuji i prog- či až art-rockové asociace. Melodika alba je neskromná a vychází z řecké školy, nese v sobě velikost a hrdost. Dává zapomenout na ústup Řeků do stínu od hlavního stanu tvůrců dějin. Kompoziční zručnost a chuť působit netuctově z nahrávky čiší ve všech pórech. V konečném důsledku ke střídmé bombastice Nightfall neustále směřují, ale podávají ji civilně a uvěřitelněji, než se v současnosti nosí. V téměř každé skladbě dřímá skutečný hitový potenciál nebo do paměti se zapisující silný moment. Zapomeňte na podpůrné symfoniky nebo monstrózní klávesy. Dámský vokál pro ozvláštnění tu je, ale jinak jest vše zhotoveno pěkně po staru a poctivě.