|
|
||||||||||
To uteklo! Jako by to bylo dnes, co jsem si donesl domů novou kazetu řeckých temně melodických (tehdy ještě krapet blackových) Nightfall s jejich druhým albem Macabre Sunsets. Vzhledem k tomu, že nebyl internet a k časopisům, respektive fanzinům jsem se dostal čistě sporadicky, mylně jsem se domníval, že se jedná o pirátskou kazetu a Macabre Sunsets je prvním albem a debut Parade into Centuries se svojí čistší produkcí a jemnějším stylem albem druhým. Macabre Sunsets mě doslova válcovalo expresivními výboji vzteku a bolestnými melodiemi hnanými ve svižném tempu. Tam, kde bylo Parade into Centuries v podstatě klidnou nahrávkou s čitelnějším zvukem, byl následovník hrubiánem a sestupem ke špíně a podzemní auře. Zároveň se dala lehce rozpoznat větší snaha o členitost a kompoziční pestrost. K mému zmatku posléze přispěla následující deska Athenian Echoes, která se víceméně vracela ke stylu debutu a sirnatá černota Macabre Sunsets prakticky zmizela
Kazetové vydání Macabre Sunsets mělo červenočerný booklet s poutavou grafikou, texty a fotkami. Je mi líto, že jsem kazetu během času kdesi potratil. Jak šla léta, na desku i Nightfall jsem zapomněl. Před časem jsem si na moment kapelu připomněl s deskou Cassiopeia (naše recenze), ale opět v záplavě novějších a zajímavějších nahrávek na řecké draky zase zapomněl. Ani nevím, proč jsem si na první desky Nightfall vzpomněl a jedné z nich propadl.
Primitivní atmosféra Macabre Sunsets splývá s členitostí nápadů, ponurou majestátností a melachancholií celku. Tenkrát mi to tak nepřipadlo, ale nyní slyším jasné paralely k Septicflesh (tehdy Septic Flesh) na jejich debutu Mystic Places of Dawn z téhož roku. Jen s tím rozdílem, že Nightfall do svého stylového kotlíku navíc míchali koření blackové. Rovněž bylo už tehdy jasné, že Septicflesh mají předpoklady stát se veličinou a že jsou daleko zdatnějšími muzikanty, kdežto Nightfall zůstanou stále onou podzemní smečkou.
Z dnešního pohledu legračně nazvučené synťáky výslednému dojmu z Macabre Sunsets příliš nepomáhají. Já však mám stále na mysli tehdejší pocity, kdy jsem miloval krásné spojení klapek s tklivými sólovými vyhrávkami a veskrze temnou náladou jednotlivých skladeb. Tehdejší kytarové duo Chris A. (neplést si s Chrisem A. ze Septicflesh) s Mikem G. mělo ještě dostatek prostoru k sebevyjádření a netrpělo zatím Efthimisovým ředitelstvím, jak tomu bylo v dalších letech. Ten na albu nahrál vedle zpěvů i basu, kytary, klávesy i veškeré orchestrace. Proto stojí za povšimnutí, jak skvěle všechny nástroje fungují dohromady a jak se vzájemně doplňují. Proto je dobré vyzdvihnout Efthimisovo aranžérské umění, kterému dal přednost před představou vlastní velikosti. Rytmus držel pevně v rukou Kostas Savvidis (Kawir, Diavolos, Soulskinner). Jeho hru jsem plně docenil až časem, kdy jsem se naučil v hudbě číst a ne jen vnímat nejhlasitější nástroj a podle něj mlátit čupřinou.
Macabre Sunsets bylo natočeno v třiadevadesátém v athénském M. L. Studiu a masteringem ošetřeno francouzským kytaristou a zvukovým inženýrem Didierem Chesneau ve studiu Sonic Contact. Vzhledem ke stylové špíně nahrávky a Didierovým ostatním aktivitám je zřejmé, že zdánlivě špatná produkce mohla být záměrem nebo i nepochopením. Z mého pohledu o špatné produkci není řeč. Ať je to jak chce, album je takové, jaké je a díky tomu si ho celou dobu pamatuju jakožto výjimečné. Vlastně i díky jeho výjimečnosti nejen v rámci diskografie jsem se už tenkrát pídil po podrobnostech ohledně vzniku alba a nelehký zvuk mě nutil nořit se k jádru skladeb a rozeznávat důležité detaily a uvědomovat si jejich důležitost v rámci celku, do kterého pak zapadaly.
Doposud si užívám efektivní elegance krásných melodických celků s výraznou baskytarou, která nedává kytarovým diktátorům nic zadarmo. Musí se hodně snažit, aby posluchač nezačal poslouchat vedle dominantních kláves napřed basu a až pak kytary. Album plynule sleduje duchovní cestu s bojovnými pasážemi vnitřní i vnější formou. Poeticky dramatické rozervání se občas jakoby rozpadlo na kousky, aby se po chvíli dostalo přes nádherné vyhrávky a melodické linie dostala k vygradovanému závěru. Macabre Sunsets v podstatě znamenalo vrchol Nightfall i krásnou ukázku řeckého metalu se vší jeho parádou.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Holy Records
Vydáno:Prosinec 1993
Žánr:melodický black/doom/death metal
Efthimis K. - zpěvy, baskytara, kytary, klávesy, orchestrace
Costas S. - bicí
Chris A. - kytary
Mike G. - kytary
1. Η ΠΟΛΙC EAΛΩ (Odious)
2. Precious / All My Love Is Lost
3. As Your God Is Failing Once Again
4. Macabre Sunsets / Love Song for a Black Soul
5. Bitterness Leads Me to My Savior Death
6. Mother of All Gods, Mother of Mine
7. Poetry of Death
8. Enormous / The Anthem of Death
9. As Your God Is Failing Once Again
Nightfall
Cassiopeia
Nightfall
At Night We Prey
Leprous
Malina
Hateful Abandon
Liars/Bastards
Emerald Shine
Beneath the Stars (EP)
Lantlôs
Melting Sun
Alcest
Les voyages de l'âme
Triumph, Genus
Všehorovnost je porážkou převyšujících
Ulver
Messe I.X - VI.X
Łatanu
Eon Hora
Tusmørke
Fjernsyn i farver
Francouzská metalová kapela The Old Dead Tree podle všeho ještě stále není dead a aktuálně o sobě dává vědět novým songem Terrified, ke kterému vznikl...
5.6.2023Konečná pořadí v jednotlivých kategoriích ceny hudebních nadšenců Břitva jsou od včerejška známá, jejich přehled najdete ZDE.
4.6.2023A Tribute to Legends (Pocta legendám) je zbrusu nový song známých tuzemských hudebníků a je věnovaný padlým kamarádům české scény. K poslechu ZDE.
2.6.2023Projekt Abbé, za kterým stojí Jan Hamerský, právě vydává novou desku Hraj si a shoř! Ta bude k dispozici digitálně (bandcamp) a na kazetě, bližší info...
2.6.2023... proběhne tuto neděli 4. června v pořadu Hard & Heavy na rádiu Beat, a to pod taktovkou Petra Korála. Detaily jsou k dispozici ZDE.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.