Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kapelu tvoří duo Tim Call a Todd Burdette, kteří prošli celou řadou projektů a kapel. Z nich je asi nejznámější Timovo angažmá ve funerálních Mournful Congregation nebo možná blackmetalových The Howling Wind, ostatní už patří mezi málo známé artefakty. Nightfell jsou sice vedeni jako death/blacková kapela, ale z toho co jsem slyšel, se mi jeví, že hlouběji vycházejí z tradic amerických močálů, kde se v bezedném bahně mísí zdroje ponurých nápadů. V jejich tvorbě dominuje tíha, kterou s jistým uspokojením předávají dál. Je to forma jakéhosi chorého doom metalu, který se nezpovídá, nelká, ale temně hrozí a vyráží do útoku. Jako skryté bahnité vřídlo upouštějící krom horké vody i smrdutý plyn. Kdo nasaje, bídně chcípne na jeho břehu.

Tradice amerického lesního písničkářství slibuje silnou atmosféru a zajímavé melodie. Zejména ty, které jakoby vyvěraly ze samotné podstaty přírody. Platí to i u alba A Sanity Deranged, které si přímo říká o poslech během toulání lesem, kdy nás tlející srnka svým pachem vede přímo do lůna poznání, že vše zaniká a pomíjí. Naše kroky vede střízlivé, střední až pomalé tempo, které zvolna odměřuje čas a my si nemusíme dělat násilí, když se albem zvolna prokousáváme. Tenhle zpomaleně tekoucí proud černé, přírodní magie vyvolává přirozené množení myšlenek, které nejsou vždy úplně racionální. Kapela se snaží vyvolat jakési neuchopitelné fluidum, které člověka přesahuje, což se do určité míry daří. Rád se nechám svou fantazií vést, ale neztrácím přitom představu o přítomnosti. Album A Sanity Deranged člověka nechává stát nohama na zemi, ale hlavu mu přitom plní fantaskními představami lesního průvodu.  

Pochmurné stíny nad jednotlivými skladbami jsou zosobněním rubášů kryjících příjemné a zajímavé motivy. Pomalý tlukot bubnu by mohl představovat dohasínající srdce předčasně zasypávané květy melancholických melodií. Jde z toho na mě funerální nálada, snad proto jsou má slova košatá, samá kudrlinka jako na okraji parte. Album nemá výrazné milníky, které by bylo možné vypíchnout nad ostatní. Je emotivně vyrovnané a ať jde o skladby pomalejší, nebo ty trošku živější, náboj je povětšinou stejný. Úvodní skladba No Life Leaves Here nastolí staromilskou, neučesanou zvukovou masu, která víc než současnost připomíná časy minulé, nedokonalé a s odstupem času srdci blízké. Atmosféra vyvěrá z poctivého řemesla, kterému stačí ke spokojenosti základní souprava nástrojů a klávesy jsou považovány za zbytečné. Melodie nejsou kdovíjak opulentní, ale oslovují svou naléhavostí a upřímností. Život celé nahrávky balancuje na hraně gilotiny a konečná kapitola nikdy není daleko, avšak pokaždé když se zdá, že už už vydechne naposledy, dojde k novému, silnému impulzu a jede se dál.

Nightfell natočili několik pochmurných kapitol, které zapadají do alba amerického doommetalového lesnictví. V revíru je před bouřkou, stmívá se a zvěř zalézá do svých nor. Jen průvod bledých myslivců v gumácích se brodí močálem, nikdo neví proč.