Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sever je pro mnohé hudební fanoušky země zaslíbená a očekávání spojená s tamní produkcí bývají zpravidla naplněna, což je naštěstí i náš případ. Album zní přesvědčivě a je z něj cítit péče řádného hospodáře, jak se dnes říká, ale v otázce chladu lidí od polárního kruhu skladby překvapují spíše hřejivým kosmopolitním zvukem. Sedmero skladeb sází na dojmovost a šikovně pracuje s vleklými melodiemi. Obligátní odkazy na fascinaci starými nahrávkami Burzum bych rozšířil o vliv ukrajinských mistrů melancholie Drudkh, jasně slyšitelný například z páté In the Wake of Moments Passed By.

Dva roky po debutu Silent Chamber, Noisy Heart (2014) a pod křídly zavedeného labelu dobývá mladá naděje světová pódia. Hloubka se tomu upřít nedá a i skladatelsky je vše v nejlepším pořádku. Co mi tu ovšem chybí, je silnější osobní vize v hudební rovině. Nemám v úmyslu líčit Sylvaine jako dámu se špatnou pověstí, ale na první poslech je zřejmé, odkud vítr inspirace vane. Na druhou stranu stačí trochu slevit z nároků na originalitu a je tu vzrušující postmoderna plná snových pasáží – titulní skladba Wistful nebo čtvrtá Saudade. Naproti tomu hutná dvojka Earthbound vás nenechá vydechnout.

Padesátiminutová óda na téma „život jako neustálý konflikt“ mě dokáže zrelaxovat, ne-li přímo vypnout (občas). Avšak pověstná jiskra, co by zažehla hlubší zájem, se jaksi nedostavuje, což neznamená, že jsou skladby prosté momentů schopných probudit posluchače směrem dovnitř. Naopak, nadpozemská lehkost příznačná pro tvorbu Alcest číhá doslova na každém rohu, jen tolik neohromuje. Sylvaine, vlastním jménem Kathrine Shepard, kromě nadání pro hru na snad všechny myslitelné nástroje, výborně zvládá i práci s hlasem. Zatímco skřehot není nesmyslně přepálený, zní srozumitelně a svěže, čistý vokál vyznívá vcelku všedně a nepříliš zajímavě. Nicméně sedí a jeho sporná atraktivita jen živí můj poněkud ambivalentní vztah k desce, které možná pomohl duch věhlasného francouzského studia Drudenhaus a pokud ne on, tak nekonečně tvořivý Neige za bicí soupravou rozhodně ano.

Závěrem bych dodal, že Sylvaine nepracuje se žánrem jinak, než by se dalo čekat. Jsou tu všechny pro daný styl typické prvky, vyvážený poměr v dynamice skladeb, přehlednost a konsekvence. Když pominu osobní rovinu autorského vkladu, který svým způsobem dělá originál z každého díla, máme co do činění s velmi sympatickou hudbou, která vybočuje pravděpodobně jen ženským elementem. Ten dodává albu Wistful na zajímavosti, ale v ničem nepředčí paradigma nastavené francouzskou elitou pánů z Alcest a Les Discrets, které hudebně, ne snad vědomě kopíruje, ale přinejmenším nápadně připomíná.