Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nightingale - Retribution

NightingaleRetribution

Garmfrost7.12.2014
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: Sencor SFP 6260, Audio-Technica CK S50; Philips MCD183
VERDIKT: Nahrávkou „Retribution“ Nightingale dokazují, že rozhodně nepatří do starého železa. Podmanivé melodie, rockový drive a úžasná atmosféra dělají z nového počinu sympatických Švédů jednu z nejzajímavějších desek roku.

V loňském roce jsem si lebedil při poslechu Witherscape, nového projektu nezmara a všeuměla Dana Swanö. Při našem rozhovoru zmínil, že pracuje na novém albu svého dávného dítěte, zvoucího se Nightingale. Zaplesal jsem, protože tento projekt (posléze regulérní kapelu) poslouchám od jeho počátku v polovině devadesátek. Patřím k věrným fandům veškeré Swanövy hudby s tím, že někdy jsem spokojený více, jindy méně. V případě Nightingale to platí dvojnásobně. Nádherný debut „The Breathing Shadow“ s lehce gotickou atmosférou nasadil v mém očekávání vysokou laťku, kterou Nightingale skopli až po dlouhých letech s „White Darkness“. O Danovi je známo, že miluje art rock, starý hard rock, AOR či německý heavy metal osmdesátých let a svoji lásku pak zúročuje ve své tvorbě. Mimoto je i uznávaný producent a zvukař, tudíž svoje nahrávky pak ošetří patřičným kabátkem. Nejinak je tomu i letos, „Retribution“ zní nádherně organicky, a přitom sám Dan přiznává, že jejich postup nahrávání není zrovna retroidní. Nicméně si umí poradit a výsledek je skvostný.

 

Z nahrávky čiší obrovská radost z hraní. Kapela je krásně propojená, a přestože je deska prostoupena nostalgicky smutným nádechem, cítíte to nadšení a sílu, že si s chutí zanotujete spolu s kapelou. Tak podmanivé melodie Dan dlouho nesložil. Je úžasné opět slyšet takové ty začernalé náladovky jako v dobách debutu nebo možná lehce i Edge of Sanity, jen v křehčí podobě. Zároveň ani na sekundu neodbočí s rockového hájenství, pro Nightingale typické. Některé skladby mají dokonce až popový nádech, znatelný nejvíce v refrénech. Oproti předchozí desce, má opět dominantní podíl na skládání Dan, ne tak jeho bratr Dag, ale na celku to nepoznáte. Album doprovází nádherné malby Travise Smithe a rovněž působivé fotografie Evy Marie Swanö, celkový dojem opravdu umocňující.

 

Poslední roky jsem podléhal pocitu, že mě Dan už nedokáže tolik nadchnout jako v minulosti. Nicméně už právě s Witherscape jsem názor měnil a nyní s „Retribution“ jsem svoje myšlenky zrevidoval úplně. „Retribution“ je nejkrásnější album Nightingale vůbec! Tohle troufalé tvrzení mi budiž recenzentským hrobem, protože dávám navrch emoce a pak teprve kritický odstup. Abych nebyl za blázna, začnu s tím málem, co by šlo vylepšit k mé úplné a naprosté spokojenosti. S pohledem na hrací čas je jasné, že k necelé třičtvrtěhodince bych snesl ještě kousek navíc. Tento názor není ale kritický, proto přiznávám, že bych z desky vyškrtl „Divided I Fall“. Nekonečně fádní, nudný cajdák, který zachraňuje pouze dokonalý zpěv. Zde se záporným pohledem končím, protože není zkrátka co dál kritizovat.

 

Silný úvod patří „On Stolen Wings“. Hard rock jako řemen s grandiózním refrénem, kde Danův zpěv doplňují sborové vokály Daga Swanö i baskytaristy Erika Oskarssona. Po první skladbě jsem vydechl a doufal, že další songy nebudou tolik impozantní, nebo se zblázním. Bohužel (naštěstí) „Lucifer’s Lament“ náladově graduje. Dan zpívá jako nikdy v životě. Známe jeho čisté barytonové melodie, ale už na Witherscape vyzkoušel ohromný expresivní chraplák síly mocného kladiva. Spolu se sbory pak vymýšlejí velezajímavé harmonie. Je jasné, že největší dominance bude v kytarách. Aby ne, oba bratři o svojí hře přemýšlí s velkým citem pro detail. Dočkáme se jak klasického zvuku elektrické kytary, nechybí spousty akustických vyhrávek a tuny efektů. Miluji dobrou baskytaru. Erik Oskarsson vymýšlí pro svůj nástroj právě takové laskominy, které mi sedí. Tedy nespoléhá se na kytary, ale rozepisuje jejich cesty, ty pak košatí do mohutné koruny. Zároveň ctí zásadu rytmiky, tudíž je spolu s hravými bicími sehranou dvojkou. Jak by mohly dopadnout klávesy, když jsou vymyšleny a nahrány hnedle dvěma hráči a zároveň kytaristy a skladateli? Každičké místečko má svůj smysl. Bratři se nespoléhají na pár tónů či zvuků, aniž by hudbu zahlcovali neúměrným množstvím kláves. Není to přece symfonický rock!

 

Opravdu nehodlám vypisovat detaily každé písně, ale „Chasing the Storm Away“ je zkrátka hit s velkým H! Lehoučká melodie, melancholická nálada ve svižném tempu, tichá atmosféra a zároveň mohutný zvuk zajišťují skladbě nesmrtelnost. Dokonce si ji umím představit i na diskotékách mezi největšími rockovými hity. Dan Swanö nenahrál retro nahrávku, Nightingale tvoří novou klasiku. Na „Forevermore“ pro osudový refrén nezapomenete nikdy v životě a jako zhoubný virus z hlavy nevytlučete ještě dlouho po skončení skladby. Nebudeme hovořit o „Retribution“ jako o progresivní nahrávce, protože spousty nápadů tvořící pilíř, jsou nesmírně jednoduché, přímočaře rockové. Ovšem bez hanlivého nádechu. Ze super chytlavých a nápaditých melodií není úniku. Bombastické aroma zve na zaplněné stadióny, kde vyzní „27 (Curse or Coincidence?)“ i jeho následovník „The Maze“. Na druhou stranu závěr přitáhne pozornost doom metalových zasmušilců. „Echoes of a Dream“ provede posluchače snovými ozvěnami k naprostému konci. Swanövci dokázali, že umí zářit vášní i ve pokročilých letech. Jaká krize středního věku, když děláš, co miluješ! Stal jsem se závislým na „Retribution“ a jsem vděčný muzikantům, kteří jsou za něj zodpovědní.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Radek / 8.12.14 19:58

Nečtu ani nekupuju, už dobrých deset let :) Kamarád to kupuje a tak jsem nakouknul a to jsem neměl dělat, hehe :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Karlos / 20.12.14 14:28odpovědět

Na závěr roku vyšlo moc pěknýchvěcí.Nightingale jsem nikdy nemusel,aletoto jo

Michal / 10.12.14 12:37odpovědět

Čekal jsem hodně, ale tohle ne. GENIÁLNÍ!

Sorgh / 9.12.14 13:42odpovědět

Čím víc poslouchám, tím víc tomu propadám. A to jsme tuhle kapelu nikdy nesledoval. Melodie mají úžasnou sílu, úspěšně odolávají oposlouchání a celé mě to ladí do příjemné nálady.

Maro / 8.12.14 14:28odpovědět

Nový NIGTINGALE je parádna vec. Čakal som (po tých rokoch), že materiál bude stať za to, ale toto ešte predčilo moje očakávania. Skvelé výkony hudobníkov, fantastický zvuk a Danov vokál je úžasný! Jeden z najlepších spevákov v rockovej/metalovej hudbe pre mňa. Zreje ako víno. Čím starší, tým lepší! Rovnako ma tiež potešil rozhovor. Palec hore.

Ruadek / 8.12.14 10:07odpovědět

Dáma ve Sparku to strhla, tomu se ale můžeme jenom smát. Dane jeď, máš na to !!! :-)

Jirka D. / 8.12.14 10:16odpovědět

No prostě to nevyšlo u toho správného vydavatele, to je snad jasný :) Brát vážně tenhle plátek už nejde hodně dlouho, divím se, že to vůbec čteš :) Jinak album je to bezvadné, místy mi přijde až moc sladké a nebylo by mi proti mysli ho trochu nakopnout, seškrábnout tu cukrovou polevu. Ale jinaka fajn, je z něj cítit radost z hudby, nadšení pro věc a dostatečný talent, aby se to celé zúročilo. Podobně na mě působí Dan Swanö v rozhovoru...

Radek / 8.12.14 19:58odpovědět

Nečtu ani nekupuju, už dobrých deset let :) Kamarád to kupuje a tak jsem nakouknul a to jsem neměl dělat, hehe :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky