Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Letos je to neskutečných třicet let, co vyšel debut The Breathing Shadow tehdy jednočlennému projektu Nightingale. Jednoho z projektů ikonického a legendárního Dana Swanö, který se postupně stal jeho hlavní kapelou s regulérní sestavou. Proč jsem se rozhodl psát zrovna o této nahrávce? Jednak pro to, že ji mám moc rád a také pro fakt, že letos vyšla (jestli se nepletu) poprvé na vinylu a s novým zvukovým kabátkem. A jelikož se jedná o výročí, proto oslava.

Nightingale se od své prvotiny rozrostli o další členy, stylově se proměnili k nepoznání. Bohužel od poslední řadovky Retribution uteklo jedenáct let. Což vzbuzuje spoustu otázek. Kdysi velice plodný Dan se neodmlčel, je vyhledávaným producentem a zvukový mistrem. Věnuje se také remasterování a remixování svých starých nahrávek, a jednou z nich je remaster The Breathing Shadow. Příznivci se dočkali aktualizovaného zvuku, ale nemusí se bát necitlivého zasahování či přetváření toho, co dobře znají. Album vyšlo na dvojCD, kde je k dispozici remaster i remix, a na vinylu, který je „pouze“ remasterovaný. Já volil vinyl a ani na okamžik své volby nelituji. Album se krásně poslouchá, díky „novému“ masteringu lépe vyniknou detaily, do hry vstoupila hloubka a dynamika. Avšak nejdůležitější je samozřejmě hudba. Je jasné, že patří do devadesátek a trochu zestárla, ale vůbec mi to nevadí a nebrání v nerušeném prožitku.

K stoprocentnímu vychutnání mi překáží stejně jako tehdy automatické bicí. Dan je známý i svým uměním hry na bicí, tudíž jsem tento krok nikdy nepochopil. Ano, do intimně tajemných, gotikou i AOR stylem načichlých skladeb jemné a nenápadné rytmy sedí, ovšem i tenkrát šel bicí automat vymyslet lépe. Viz tehdejší Samael…

The Breathing Shadow je plné nádherných melodií, muzikantství a ještě lepších zpěvů. Album se dokonale tehdy hodilo k tomu, co Dan tvořil nejen v Edge of Sanity (zejména na Crimson), ale také v Godsend či jeho role na Theli a A'arab Zaraq - Lucid Dreamingod Therion. Nahrávka je prosáklá od začátku do konce klávesovými party, pro Dana tolik typickými, které někdy poslouchám víc než jeho fantastické zpěvy. Atmosféricky dokonale zapadala k tehdejšímu proudu reprezentovanému kapelami jako Katatonia, Diabolical Masquerade či Opeth. Stylově je vše odlišné, nálada i zvuk spřízněná.

Album je samozřejmě možné brát jako naivní odpověď na gotický styl a jeho progresivnější tvář. Netuším, co na album může říct dnešní posluchač, kterého nesvírá nostalgie nebo dobové zanícení stylotvorné generace muzikantů a zpěváků, kteří nabízeli vlastní pohled na hudbu a nebrali si servítky se stylovými hranicemi. Ve skladbách se střídají šlapající gotické vypalovačky s groove houpačkami i jímavými baladami. Mezi nejsilnější songy paradoxně patří instrumentální The Return to Dreamland, ve které to doslova dramaticky vře. Miluju její náladu, v níž se pojí melancholie hnána tklivými sólovými party s rockovým odpichem. Vedle ní obdivuju Sleep… s její goticky ryzí náturou a skvělými doprovodnými zpěvy. Největším hitem může být The Dreamreader, kterému dominuje takřka metalový tlak. Skladbě sluší popová lehkost a dechberoucí kytara. Spolu s A Lesson in Evil v mých očí tvoří nádherně vzletný pár, který se od zbytku liší a vlastně narušuje konzistentní atmosféru alba. Se závěrečnou Eye for an Eye jako by Dan otevřel dveře cestě, po které se s Nightingale bude ubírat na dalších nahrávkách. Nightingale se od gotiky poněkud vzdálili, byť v roli koření zůstala zachována a použita v hard rockovém rauši, AOR vzletnosti a progresivního myšlení.

Nightingale byli, a doufám, že snad stále jsou, spíše regresivní kapelou, v níž se od introvertního muzicírování přeměnila do kapely sourozenecké či přátelské plné optimistické nálady. Uzavřenost a posmutnělá nádhera melodií The Breathing Shadow ve mně stále vyvolává tytéž pocity, jako v době, kdy mi bylo osmnáct. Nemyslím si, že je The Breathing Shadow milníkem a už vůbec ne nejzdařilejším albem Nightingale, avšak pro mě je nejmilejším a nejosobnějším dílem této kapely. A patří mezi mé nejoblíbenější nahrávky vůbec. Proto jsem se rozhodl tuto recenzi napsat…