Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nihilation - A Misanthrope

NihilationA Misanthrope's Guide to the Planet

Sorgh8.5.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Nihilation jsou obojživelníci. Krom tvrdých, metalových riffů rádi sahají k akustickým prvkům a unikají ze sevřeného kovu ven do přírody.

Bavorští Nihilation jsou novým pojmem v metalovém slovníku, ale zatím se jeví jako nadějná kapela. Svým prvním albem, které vyšlo pouze v digitální podobě a na vlastní náklady, si získali moji pozornost, protože znějí – neptejte se mě proč – zajímavě.



Debutním albem nazvaným A Misanthrope´s Guide To The Planet se Nihilation upřímně zpovídají ze svého obdivu k blacku, přičemž se vůbec nesnaží hrotit rychlostní limity a klanět se mrazivým bohům odněkud ze severu. Po většinu času si udržují dýchatelné střední tempo, kterému často utíkají nenechavé nohy bicmena Erica, ale nezdá se, že by docházelo k nějakému nedorozumění. Tahle dvojrychlostní metoda nebudí rozpaky a hezky šlape.


Za mikrofonem se střídá Jin a Jang, Anna s Carstenem. Hluboký Carstenův growl odpovídá obecným standardům, ovšem chorobně nachlazený hlas Anny Nihil připomíná bestie typu Onielar z Darkened Nocturn Slaughtercult nebo naší Dahlien z Corona Lantern, i když do první jmenované jí chybí zepár stupňů zavilosti. Avšak i tahle poběhlice si přes doslova mrtvolný výkon zachovává prima vzhled a šmrnc.


Nihilation si nepotrpí na prázdná gesta, hlaveň jimi ovládaného tankového kanónu míří přesně do zřídel alternativních nápadů, ze kterých sálají myšlenky vlastní filosofie. Skladby se skládají jak z tvrdé rudy, tak z éterických vln nesených možná podvědomím, možná cílenou seancí. Vyniká smíření a soulad člověka s okolím, kde vládne respekt na jedné straně a svrchovaná vůle na straně druhé. Tenhle dojem je v rozporu s obalem desky, na kterém odpočívá porouchaný tank. Že by skrytý hold ikonám Marduk? Militantní vyznění obálky v porovnání s hudebním obsahem je jedním z překvapení, která "průvodce" nabízí.   

 


V první polovině alba cítím spřízněnost a respekt ke krajanům Nocte Obducta a je to hodně silný dojem. I Nihilation totiž rádi sahají po akustických, uvolněných vyhrávkách, které rozbíjí metalový oltář postavený už jakýmsi automatismem. Jemná, malebná basová linka hladce podpírá cvrlikající kytary, které vítají každý posun k měkčímu výrazu kapely. Jistě, Nihilation jsou především metal, ale byla by chyba je takto okleštit. V jejich okolí se roztahuje mrak rozjímavé nálady hodící se spíš k rockovému nebo folkovému podání. Melodie se otvírají jako květy citlivé energie, kterou obklopují palisády dravých kytar. V jejich sevřeném kordónu se zjemnělé myšlenky poslušně vrací blíž k pratotemu blackové syrovosti. Typická je The Raven, která má kořeny v blackovém marastu, ale protínají se v ní melodické linky připomínající norské In Vain i akusticky zahrané pasáže, které jakoby se ztratily na čundru právě s Nocte Obducta. V titulní skladbě objevuji stopy avantgardní školy projevující se hlubokým mručením, které znervózňuje poklidné vlnění basy a skoro veselou melodii. Je to krok zcela mimo očekávání, pokus o vzrušení, kterému to vyšlo.

 

Silných argumentů je hodně, mínusem je ovšem celková nevyrovnanost. Album boduje jednotlivými salvami, ale jako celek se moc netváří. V druhé půli desky moje pozornost dostává trhliny, prvotní nadšení zvolna hasne a nastává vystřízlivění. Je vidět, že Nihilation ještě nemají vše pevně v rukou a čeká je další cesta směrem ke zlepšení. I tak zůstávám optimistou, protože debut nabízí zcela nové pohledy na omšelé horizonty.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky