Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Souldrainer - Heaven´s Gate

SouldrainerHeaven´s Gate

Sorgh2.2.2012
Zdroj: CD (# VSP025)
Posloucháno na: Technics SL - PG 390/ Dual CV 1400/ JVC SP - D302
VERDIKT: Skladatelsky se nejedná o žádný trhák, slechy jsou vystaveny nevybočujícímu melodickému „detíku“ se silnou klávesovou freskou na pozadí scény. Ta hudbu dotváří, ale velmi intenzivně.

V době, kdy do konce minulého století a tisíciletí chyběl pouhý rok, švédští In Flames vydali svoje skvělé Colony, já prožil první styk (stále po hlavní, pane…) a Úřad vlády České republiky voněl Becherovkou. Mimo tato zásadní fakta a události se ve Švédsku zrodil původně jen studiový projekt nesoucí nepříliš originání název Souldrainer, zabývající se měkčí formou deathu.

 

Je to již řádka let, co se tito chlapíci věnují svému řemeslu, ale buďto jsou nadmíru leniví či ve Skandinávii nevanou příznivé větry, zkrátka letošní novinka nazvaná Heaven´s Gate je jejich teprve druhým smrtelným hříchem. Předcházelo mu debutní CD Reborn s výborným obalem a několik demáčků, které ale pravděpodobně zapadly v bahno a prach. Heaven´s Gate nám nicméně představuje kapelu zralou a sebevědomou, zvládající studiové kejkle ve třech personách.

 

Zvědavému posluchači pravděpodobně nebude dopřán žádný zlomový zážitek vedoucí k přerodu v zarytého fanouška zmíněného stylu. Země se nepohne ani o píď a stále tu budou lepší kapely z druhé strany země, z Gotheborgu. Souldrainer, ač mají vše po technické stránce zvládnuto na výbornou, znějí tuctově a všedně. Skladatelsky se nejedná o žádný trhák, slechy jsou vystaveny nevybočujícímu melodickému „detíku“ se silnou klávesovou freskou na pozadí scény. Ta hudbu dotváří, ale velmi intenzivně. Většinou jde o syntetické chorály, které hudbu posouvají do posmutnělé a klášterní atmosféry, což mi k hudbě Souldrainer moc nesedí. U deathu chci zlo, naporcovaná těla krásných žen a lesknoucí se výkaly rozetřené v kachličkové drti opuštěných jatek.

 

V tomto případě je hudba mírně šmrncnutá laciným doomem a moc mi to neštymuje. Podobné je to v tempu skladeb, stále stejný kolovrátek, kdy valná většina je valena tempem odbržděného žebřiňáku, kdy jen vzteklé komentáře kočího Marcuse udržují víčka kdesi na půl žerdi. Opravdu těžko vyzdvihnout nějaký jasný bod alba. Žádná skladba nemá ambici se uchytit drápkem a zahnízdit.

 

Zklamán jsem i obalem desky, který se nese v duchu kosmických hrátek a UFOnního fantazírování. Jakým kontrastem k tomu působí předchozí album Reborn se starým stromem odolávajícím přicházejícímu hurikánu, to je prostě nádhera. Možná i to album by stálo za hřích. V případě dnešního menu jsem nepřesvědčen. Zklamán být nemohu, protože jsem nic neočekával.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky