Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nimbrethil - Res Adversae

NimbrethilRes Adversae

Jirka D.8.7.2013
Zdroj: CD-R, promo
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Res Adversae sází na vnímavost posluchače a jeho snahu najít si cestu k složitější muzice. Od nepaměti to byla cesta trnitá a klikatá.

Tomáš Svoboda a jeho projekt Nimbrethil jsou pro mne nové reálie z českého podzemí, ve kterém jsem nikdy mnoho nehledal. Systém „dostat CDčko, umořit pár poslechů, napsat upřímně míněnou recenzi a obdržet upřímný mail“ mě už mnoho nepřináší a tak jsem si začal vybírat. Nimbrethil jsem si vybral.

 

Předně je třeba si ujasnit skutečnost, že s tradičním pojetím a náhledem na muziku tentokrát nevystačíme a pokud ctíte jasné struktury, přímočarý koncept a poslech na první dobrou, další čtení vám mnoho nepřinese. Skladby na „Res Adversae“ nejsou přímočaré, nemají tradiční strukturu a jejich poslech je více o pocitech a dojmech než o zvyšování adrenalinu v krvi. Jednotlivé stopy (kytara, samply bicích, baskytara, klávesy, různé zvuky, hlasy) jsou vrstveny nepravidelně, společně i jednotlivě, ale vždy citlivě a promyšleně. Změny výrazu a intenzity jsou patrné jen při opravdu soustředěném poslechu, navenek album působí staticky a není vůbec problém jej vědomě i nevědomě odsunout na okraj myšlenkového zájmu a učinit z něj nijak nerušící kulisu. A to neberte jako výhradu, je jen na vás, jakou cestou se vydáte.

 

„Res Adversae“ zkrátka není albem na jeden poslech a jeho výrazová i myšlenková vrstevnatost vyžaduje vnímavého a otevřeného posluchače, jehož odměna bude i přes to nejistá. Není v tom alibismus, ani snaha obhájit neobhajitelné, pouze vlastní zkušenost, která se s postupně narůstajícím počtem poslechů stále posouvá, ale určitě bych neřekl, že – slovy matematika – konverguje k jednoznačnému řešení. Ono totiž řešení nemusí být nutně to hlavní.

 

Nimbrethil - Res Adversae

 

Na závěr ještě jeden náhled, vycházející ze zkušenosti, že nahrávky osamělých tvůrců mnohdy bývají silně osobního rázu. Obsahem i formou. Obsah „Res Adversae“ je poezie a už někdy dříve jsem psal, že do rozboru poezie se pouštět nehodlám, ale zároveň přiznávám, že melancholie autorova je mi blízká. Forma, v tomto případě provedení edice samotného CDčka, je pečlivá, nápaditá a promyšlená. Mantinely jsou finance a hrací plocha tvořená filosofií DIY. Na tomto hřišti výborná práce.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 8.7.13 13:59odpovědět

Zajímavý, místy trošku naivní, ale pokud se tomu dá čas, nebyl zbytečný.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky