Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ruinebell je dostaveníčkem dvou kumpánů od hřbitovních manekýnů Hooded Menace, kterým je ku ruce řvoun Dopi, toho času zaměstnán v několika lokálních sdruženích prahnoucích po zkáze a trouchnivění. Ve skutečnosti se ovšem jako první domluvili Lasse s Dopim a protože se Lasse cítil opuštěný, nalákal do pasti jménem Ruinebell také svého kolegu Pekku. Finsko - španělské kooperaci pak již nic nebránilo v rozletu.

EP "Embers´ Grave" je druhou nahrávkou komanda, aniž by bylo nějak nutné se vracet k prvotině "Demise In Disgrace". Povely Ruinebell jsou jasné. Křížit metalové řemeslo (nejblíže jeho thrashmetalové podobě) s něco málo industriálními dozvuky a pokud vyjde čas, tak si ještě trochu zaskotačit v duchu starého punku. Hlavně nic složitého, nejsme v soutěži o nejprogresivnější metalové těleso, ani nehledáme nové talenty v nejvýmluvnější pozici držení krku svého nástroje. Ruinebell je čirou zábavou, ke které patří zvětralý lahváč stejně jako poslech oblíbených kapel při vrtání se v motoru svého auta. Jen si vyšetřit trošku toho času, nechat ženu domácnosti napospas a vyrazit si z kopýtka. O ničem jiném než zábavě tahle kapela není. Pokud ano, zřejmě mi něco uniká...

Tohle EPko, to jsou čtyři skladby nekonfliktního starého metalu, kde se střetávají (nebo by se aspoň dle přání kapely měly střetnout) zájmy Amebix s Godflesh a Voivod. A s přimhouřením oka to tak asi opravdu bude. Střednětempá záležitost postavená na riffech a jednoduchém prolínání s klávesovými motivy, které by měly evokovat onu industriální polohu. Nic víc zde nehledejme, nic víc tu ani není. Dopi huhlá jako když Lemmy Kilmister sedí za dveřmi toalety a s poměrně nejistým výrazem svírá poslední cár papíru. Během nahrávky se Dopiho vokální doprovod výrazně nemění, mírně se mění jen songy samotné, které občas více přilnou k jednomu ze zmíněných stylů. Prakticky jedinou skladbou, jež mne na tomto mini-kompletu zaujala, je věc s názvem "Temple of Isolation", kde se hraje více na industriální notu a duch Voivod je místy skutečně vyvolán. Pak už ovšem nezabírám, není tu už nic, na co bych rád upozornil. 

Celkově neslané, nemastné dílko, bez výraznějších ambicí zanechat v posluchači více, než jen rezonující starý kov s pár světlejšími momenty. Je jich ale zoufale málo. Jistější místo bude mít tahle trojhlavá družina pouze tehdy, když svou snahu dotáhne do podoby regulérní desky a pokud tahle snaha bude mít barvitější parametry. Současná tvář Ruinebell je průměr, nebo spíš jen to, co se průměru snaží svými zanedbanými drápky chytit.