Recenze: Noctambulist - The Barren Form

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

NoctambulistThe Barren Form

Garmfrost23.9.2021

Zdroj: bandcamp

Posloucháno na: všem možném a všude

VERDIKT: Noctambulist konkretizují, zuří a do své muziky místo zasněnosti a sirnatého vzteku vkládají mírně disharmonické, často chaoticky grindově nadupané výjezdy, a výletují až někam do avantgardního světa plného výzev a nelehké uchopitelnosti.

Před krátkým časem (tady) jsem vcelku chválil prvotinu denverských řezníků s prvky černoty Noctambulist. Kapela se na Atmosfpheres of Desolation příjemně vyřádila, čímž byla deska slibným příslibem časům budoucím. Časy budoucí jsou po dvou letech zde v podobě The Barren Form a nutno dodat, že příslibům kluci z Noctambulist dostáli a v mnohém překvapili.

Z nové tvorby se jakoby vytratila snová temnota a blacková neurčitost. Noctambulist konkretizují, zuří a do své muziky místo zasněnosti a sirnatého vzteku vkládají mírně disharmonické, často chaoticky grindově nadupané výjezdy, a výletují až někam do avantgardního světa plného výzev a nelehké uchopitelnosti. Abych se upřesnil, styl kapely se zase tak moc nezměnil. Jen je jistější a plnější. Plnější dojmy a instrumentálními výkony. Tím myslím i hlasové kreace. Frontman se se svým hlasem nejen že naučil pracovat, ale díky schopnostem s ním umí blbnout. Slovy znalce - dělá si co chce. Hehe.

noctambulist

Bývá zvykem přirovnávat začínající a méně slavné interprety k těm významnějším. Tady se do mysli vkrádají jména DsO, Ulcerate, Gorguts… Ale jen vkrádají. Noctambulist kupodivu neopisují od starých ikon technického nebe. Jsou podobnější současnějším kapelám. Tedy těm, co na zmíněných kořenech samy vyrostly. Tím pádem se zředila krev na půl či tři čtvrtě, a když takový drink promícháte s moderním zvukem a jistou snahou hledat svoji tvář, vychází z toho kupodivu zajímavá záležitost.

Nepopíratelným kladem a topem nahrávky jsou rytmy a hráčská zručnost, se kterou je poslech The Barren Form zážitkem. Záporem pak absence výraznějšího riffu nebo zapamatovatelnější melodie. Rovněž mi chybí pocit, že jsem součástí alba. Že jsem do něj pronikl a proplouvám jím… The Barren Form kolem mě plyne a jen občas cítím cosi jako záchytný bod. Líbí se mi ambientní závěry skladeb (zejména konec Infinitesimal tendence chytnout můj vhled má). Rovněž obdivuju jejich grafiku s front covery v čele. Krásně korespondují s hudební i lyrickou částí díla. Neplodná forma nenabízí pouze sled slov, akordů a rytmů. Krásně ve mě rezonuje a vyvíjí se.

Noctambulist jsou stále spíše příslibem a talentovanou kapelou, než aby drželi prst na tepu scény, nicméně už to je v rámci přehlcené konkurence překvapivým výkonem. Budu je sledovat dál a těšit se, s čím přijdou příště. Zatím se můj zájem vyplatil. Noctambulist rostou a dospívají.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?