Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Noctambulist z Denveru sází blasphemicky zčernalý death metal nasázený s nadšenou horlivostí. Je to v podstatě začínající horda, jejíž členové brázdí scénu pár let, ale zkušenosti sbírají opravdu pečlivě. Debut Atmospheres of Desolation vychází u švédského labelu Blood Harvest. Oháním-li se výrazy - blasphemický, brutální - měl bych přihodit i technický a atmosférický. Atmosféra by se ovšem dala krájet, jak je hustá. Jako ta kultovní mlha nad rybníčkem jednoho malého skřítka…

Při letmém ohledání zajímavé mrtvoly by se chtělo napsat, že jsou ke slyšení odkazy k dávným Immolation nebo Incantation. Nejen pozornému neunikne fakt, že Noctambulist se ubírají spíše disonantní cestou a náhle vytanou na mysli vlivy Ulcerate. Ovšem v mnohem přímočařejší rovině. Denverští smrtihlavové slušně nakládají s tvrdými kily, nebojí se často měnit tempo. Z rychlého náklepu v klidu sjedou do doomové bažiny. Frontman až na pár ječivých výjimek svůj hlas tahá z propastných hloubek svého chřtánu. Většinou si zpěvu všímám jako prvního a často díky jeho slabosti zahodím i hodně kvalitní muziku. Ano, tak se to se mnou má. Na zpěv jsem vysazený. Sean McConnell má naštěstí hlas i projev prvotřídní. Jeho výkon je ovšem příjemně srovnaný s hudbou. Nic nepřečnívá, ani nekulhá.

Po nadšené euforii jsem krapet uvadl, spadl k unavené letargii a odmítání, až jsem se nakonec přiklonil k nemalému uznání. Jsem přesvědčený, že si mladí amíci zaslouží trochu té pozornosti, aby dostali šanci vypadnout z hlubokého undergroundu. Nejsou tolik nepřístupní, jako čelní představitelé žánru, nesnaží se ani zalíbit stárnoucímu publiku či nevěrné omladině. Nesjíždí hmatník sem a tam, ale ani nemastí jeden dva akordy za deset minut. Rytmická sekce v čele se skvělým Michaelem Nolanem nedrží pouze fazónu a nežene strunové nástroje kupředu. Jsou místa, kdy se všechny nástroje jakoby srazí v absolutním rozvratu, aby se pak společně ruku v ruce otevřely nebohému posluchači a na chvíli jej uchlácholily.

Už se asi budu opakovat, ale s půl hodinovými nahrávkami se poslední dobou doslova roztrhl pytel. Před lety byla tato stopáž běžná. Zejména v nářezových případech. Poté se vše prodlužovalo a prodlužovalo, až se zase smrsklo. Hodně interpretů je přesvědčeno, že je to tak akorát, že stejně dnešní posluchači nevydrží pozorně poslouchat delší časový blok. No, jak kdo! Každopádně Atmospheres of Desolation v šesti kompozicích půl hodiny ani nedosahuje. Když si odmyslíme úvodní dvouminutovku Dimming Lights Illuminate, stěží pokoří délku EP. Ono to ale opravdu nevadí. Desce se alespoň vyhýbá nuda. Skladby jsou pečlivě vygradované. Směřují k fenomenální Habitual Falsehood album uzavírající. Právě v ní Noctambulist předvedou, v čem jsou instrumentálně i skladatelsky nejsilnější.

Zatím odkazy převyšují nad vlastní invencí, skupině chybí větší odvaha rozrušit posluchače a předhodit ho před vlastní představy, jakkoliv by mohly být kontroverzní. Noctambulist jsou na první metě, ale přišli s debutem, jaký by chtěla natočit nejedna i mnohem profláklejší kapela. Ocenil bych i barevnější práci se zvukem. Ale i to je podle mě otázkou času. Atmospheres of Desolation je pouhým začátkem. Doufám, že to kluci nezabalí a svůj styl rozvinou do větší šíře i hloubky. Mají na čem stavět.