Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

S podzimem a přicházející zimou se mnohým v mysli tvoří chmurné nápady. Těm benevolentnějším mohou vyvstat myšlenky až depresivně zabarvené, mnohdy i se sebevražedným podtextem. Jisté skupině lidí patřící do této poslední složky mnohdy pomáhá únik od okolí do svého vlastního světa. V onom vlastním ráji pak mohou dělat, co se jim zlíbí. Někteří (ti choromyslnější) se řežou po různých částech svého těla, je to takový způsob úlevy, či co. Zcela tomu nerozumím, tak o tom nechci utvářet nějaké velké závěry, abych se případně někoho ze čtenářů nedotkl. Další, pro mne mnohem zajímavější je skupina lidí, kteří v tomto stavu tvoří nějaké umělecké dílo. A konečně jedním z oněch cest úniků je právě hudba. Mnohým postačí i pouhý poslech hudby laděné do stejné nálady, kterou je i momentální rozpoložení mysli. A tak se ve stavu deprese noří do hlouby sebevražedně-depresivní hudby. Jedinečný a vcelku oblíbený styl je depressive-suicidal black metal. Jedni z uznávaných tvůrců této hudební odnože Nocturnal Depression nám v současné době předložili malou terapii - léčebná kúra nese název Suicidal Thoughts. Přívrženci kapely při hlubším pátrání v paměti zjistí, že tento název už někde slyšeli a je tomu skutečně tak. Nové řadové album Suicidal Thoughts není ničím jiným, než znovu natočeným demíčkem z roku 2004, což v podstatě byla první oficiální nahrávka kapely. 

Důvod, proč bylo demo přetočeno a zavedeno jako řadovka, byla určitě jeho vysoká kvalita. Mnozí totiž tuto nahrávku řadili mezi to nejlepší, co Nocturnal Depression, kdy vytvořili. Je tomu skutečně tak, materiál je to výborný. Osobně tedy víc ulítávám na loňském The Cult Of Negation, ale proti gustu žádný destilát. Atmosféra je to strhující a neuvěřitelně pohltivá a silná. Hned první song A Ghostly Face Into The Night, zní velmi přesvědčivě; jeho strukturu tvoří jen kytara, která tu tak jemně a přitom tak citelně drnká jistou melodii, která postupně graduje. Do toho ještě v pozadí slyšíme zvuky deště a vzdálené bouře, z toho začnou vstávat chlupy. Po takto provedeném, dá se říci intru, přichází druhá píseň When Darkness Covers My Soul v rytmu značně rychlejším. Nepříčetný běs, který jistě rozpohybuje nejedno tělo a rozkývá nejednu hlavu. Píseň po „nedlouhých“ necelých třinácti minutách končí a nastupuje následovník divoké jízdy As Blades Penetrate My Flesh. Tato věc po minutovém sešupu značně zvolní a nechá posluchače lehce vydechnout a svůj provaz vláčí ve středním tempu blíže k pahorku s jednoduchým dřevěným monumentem. Později své útroby ještě více zpomalí, aby se mysl mohla zaobírat temnotou a sebezavrženíhodností ještě více. A aby toho čekání nebylo málo, ku konci vše doznívá do ticha. Co se stalo mezi písněmi, tedy v tichu, nechám na vaší fantazii. Jisté však je, že poslední píseň …And The Forest Answers To My Call je obdoba outra. Zní tu jen kytara (boosterovaná) a opět nějaké zvuky přírody v pozadí. Čili takový dovětek, když už osoba zřejmě visí na laně…

Nutno podotknout, že oproti prvotní verzi, čili demu, má nová deska lepší, čistší zvuk, což se samozřejmě dalo očekávat. Ovšem výraznou změnu tvoří stopáž. Ano, jsou zde stále čtyři písně. Ano, mají vcelku stejný, ve dvou případech jemně pozměněný název. Ale časová délka je o zhruba deset minut kratší. Dvojice pánů Lord Lokhraed a Herr Suizid některé písně lehce poupravila a zjevně zkrátila. Ne že by v originále zněly příliš fádně, dlouze a nudně, jen se chtělo docílit jisté komplexnosti a zbytečného nemrhání časem. Alespoň tak to cítím já. Proto například při porovnávání druhého songu zjistíte, že původní verze čítá 20 minut a v novém kabátě dosahuje délky 12.40. Jisté rozdíly tu tedy jsou. Ovšem z globálnějšího hlediska je to stále stejné silné album. Máte-li v současné době chmurné myšlenky, odložte žiletku, provaz, pušku a podobné relikvie a zplna se ponořte do hudby Nocturnal Depression a zejména posledního počinu Suicidal Thoughts.