Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nocturnus AD - Paradox

Nocturnus ADParadox

Ruadek5.7.2019
Zdroj: Flac
Posloucháno na: Fiio X3 + Audio-Technica ATH M40X
VERDIKT: Potěšující porce vesmírného death metalu odněkud z hloubi galaxie, která slaví svůj velký návrat na scénu s první velkou deskou.

Není to až tak dlouho, co jsem vydal recenzi na desku Nocturnus s tím, že jsem konstatoval, že tohle už se nikdy nevrátí. To, že se v roce 1999 sešla velká část zakládajících členů těchto rarachů a založí Nocturnus AD, tak o tom jsem neměl bohužel ani ponětí. Je rok 2019, kapela si od té doby prošla ještě změnou názvu (After Death), úmrtím basáka a sebevzkříšením opět jako Nocturnus AD. Je fakt, že to celé byla pravděpodobně velká cesta (však také trvala 20 let), neskutečné se ale stalo skutečností, protože prostě tu placku poslouchám od rána do večera.

 

O kom že to tady vlastně plácám? O někdejších králích death metalu s velkou porcí sci-fi tématiky. O borcích, kteří do tehdejšího zlého death metalu z Floridy roubovali klávesy, které Louis Panzer povýšil na nástroj zkázy. Byl to nástupní level Morbid Angel, byla to jiná píšeň než jakou hráli Obituary nebo Atheist. Ti druzí jmenovaní mají za sebou též vzkříšení, rád bych ještě pro potěchu progresivně bližních dodal fenomenální Cynic.

 

Paradox s Mikem za bicí sestavou zní jako výlet časem. Ty jeho přechody prostě poznáte, hlas patrně také. Ani po tolika letech od první desky se jeho styl v ničem nezměnil. Přestože jsou kytary už na jiných borcích, souhra právě s Browningem jim dodává nadále ten správný „Nocturnus feeling“ a já cítím, že tohle je pocta jako blázen. Přesně ty epileptické výjezdy kytar, to šplhání se po hmatníku, klávesové party béčkových scifáren, ve kterých se planety drtí jako skořápky vajec.

 

 

Nocturnus AD drtí od samého začátku, žádné dlouhé intro, sází to tam od první chvíle a po celou stopáž desky to do posluchače perou na plné pecky. Intra sice jsou (klasické pípání a hluky na začátku Apotheosis), ale než se začnete nudit, už je tu dvouzápřah kytar a vesmírná jízda může pokračovat. A že to je radostný poslech. Neustále si uvědomuji, kolik nápadů tam hoši dali a jak promyšlené kompozice vymysleli a nahráli. Tohle od začátku neměl být pouze malý návrat s deskou, která jenom něco připomene. Tohle je nový materiál se vší tou vervou, nadčasovostí a hnusnou pekelnou krásou, jakou v té muzice měli vždycky. Nevím, jak velkou lekci dávají současným technickým deathovým kapelám (například Obscura, Fallujah nebo Archspire), nicméně neztrácejí dech a ženou se ve stejném nasazení.

 

Deska Paradox může potěšit znalce death metalu, speciálně uctívače technicky vypiplaných děl. Částečně to je deska pro milovníky jejich starých desek, se zvukem, jaký zazněl právě na The Key. Což je opojné. Může to být ale i alternativa pro mladé nadšence, kteří nikdy neokusili starý deathový přístup bez novátorských výjezdů (djentově nazvučení Archspire a další) s hodně zajímavým klávesovým podkresem. Tohle dohromady prostě patří jediné kapele, která si doufám svou roli na scéně dostatečně uvědomuje a bude ve vydávání desek pokračovat. Tohle je totiž velká věc.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Own / 5.7.19 15:51odpovědět

The Key je pořád klenotem žánru, ale tohle neberu. Tohle není velká věc. Spíš marná.

Garmfrost / 5.7.19 10:19odpovědět

Paradox je paradoxně absolutně průměrný death. Od takových muzikantů bych čekal něco krapet zajímavějšího.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky