|
|
||||||||||
Schválně jsem si procházel články o Postcards From Arkham u nás na Echoes a kromě dvou recenzí na alba ÆØN5 (2015) a Spirit (2018) jsem dohledal ještě dřevní rozhovor z roku 2012. Není toho čtení málo, ostatně dnešní recenze je třetí do mariáše, což z celkem pěti desek kapely je docela slušné skóre. Z těchto počtů jaksi přirozeně nemusí vyplývat vůbec nic, ale současně z toho může plynout to, že nás směřování této severomoravské kapely docela zajímá. Minimálně za sebe můžu napsat, že jsem svého času slyšel asi všechno, co pod hlavičkou PFA vyšlo. Netvrdím, že se mi to líbilo, a taky netvrdím, že se na tom tentokrát něco změnilo.
V úvodním odstavci jsem záměrně použil slovo „kapela“ a trochu zorientovaným čtenářům muselo dojít, že projekt tvořený Markem Pytlikem prošel vývojem a stala se z něj regulérní kapela. Tedy aspoň to tak vypadá, za budoucí vývoj neručím. Nicméně nové album, jehož název opět odolává standardní české klávesnici, je kromě hostů podepsáno celkem čtveřicí muzikantů a jestli je to na něm znát, posuďte sami. Za mě lze při dnešních studiových možnostech a zvyklostech vymyslet cokoliv a pokud kapela nenahrává živě, je úplně jedno, jestli jednotlivé nástroje nahraje jeden šikovný člověk nebo celá fotbalová jedenáctka pěkně jeden po druhém. Při poslechu nepoznáte vůbec nic.
Když už jsem nakousl to nahrávání, slušelo by se dodat, že kromě domácího Markova studia se nahrávalo GM Studio Martina Roženka, a že pak to všechno putovalo do studia Fascination Street do Švédska, kde byl Jensem Borgenem spáchán mastering. Kapela mluví o splněném snu (počítám dost drahém snu) a osobně k tomu dodám jen to, že pokud patříte k fanouškům přirozeného a vzdušného zvuku, masterům tohoto člověka se obloukem vyhněte. Jeho natlakovaný a naprosto unavující zvuk, kterým zkazil desky dost slavným kapelám napříč metalovou scénou, je jednoznačně poznatelný, a pokud to jde, je lépe se mu vyvarovat. Nechme ale mastering masteringem, protože za a) mastering není hlavním problémem této desky (je to mix a píšu o něm níže) a za b) příznivce digitální moderny nadchne nejen práce Jense Borgena obecně, ale asi i zvuk této nahrávky, což každému přeju a osobně budu dál poslouchat něco jiného. Pokud byste snad měli pochybnosti, co to tady píšu, doporučuju si pustit druhou nebo třetí skladbu, hodně zesílit a zaposlouchat se. Třeba do bicích.
Album Øakvyl začíná intrem a je to intro z kategorie dlouhých (téměř čtyři minuty) a těch, které mají ambice ukončit poslech desky předčasně. Doporučuju zkrátit, přeskočit, zařadit jako bonus na konec alba, prostě udělat cokoliv, co neodradí posluchače hned zkraje. Následujících devět skladeb (včetně jedné mezihry) je pro mě tak trochu záhada. Především z toho pohledu, že o PFA se všude mluví jako o post-rocku, dokonce i v promo materiálech se píše, že nový počin je tak jako obvykle post-rockovým klenotem a ctí všechny zásadní pravidla žánru. Ano i s tou hrubkou, opsal jsem to doslovně. Možná mám o post-rocku nějakou špatně zafixovanou představu, ale s mým pojetím žánru, které jsem si dlouhé roky budoval s kapelami typu MONO, Explosions in the Sky, Sigur Rós, Long Distance Calling, 65daysofstatic, sleepmakeswaves, GY!BE, Mogwai, Maserati, ISIS, Rusian Circles ... no prostě je jich hodně, tak s tímto pojetím nemá tahle nahrávka společného skoro nic. A pokud ano, tak to rozhodně nejsou zásadní pravidla žánru, ale spíš něco jako podobnost, využití určitých blízkých postupů a podobně. Jakože já s tím nemám problém, ale proč si to nepřiznat a netvrdit něco, co je úplně mimo?
Bez ohledu na žánr je ale tohle album strašně těžce poslouchatelné, pokud si pod příjemným poslechem představíte něco, co zcela přirozeně plyne a nenutí vás to se každou chvíli přeladit na úplně jinou frekvenci. Je to zmatek motivů, zmatek přístupů, zmatek pokusů v různých fázích dotaženosti. Docela dlouho jsem přemýšlel, jak shrnout dojmy z desky (a docela dlouho jsem ji poslouchal, pořád mi to nedalo) a nakonec to nesepíšu jinak než v několika bodech, které snad osvětlí to, proč se do Øakvyl nedokážu zaposlouchat:
Jako ukázku toho, o čem tady píšu, zkuste za prvé skladbu Mutual Distortion jako příklad problému (nejen, ale hlavně) s tempem a rytmem
a za druhé skladbu Erich Zann Syndrome jako příklad slepence neskutečného počtu zcela protichůdných pasáží (zkuste si je spočítat):
Když o tom tak přemýšlím, docházím k závěru, že album Øakvyl by chtělo být všechno najednou. A když to zobecním, všechno najednou by chtěli být Postcards From Arkham. Nic není problém, melodický metal připomínající klávesami naočkovanou gotiku konce milénia, prog metal / djent, post-black, epická kytarovka i lehká náladovka, symfo metal... všechno tohle lze, ale je potřeba si vybrat. Tahle deska plácá jedno přes druhé, přičemž každé jako osamocený kousek funguje docela dobře, ale všechno dohromady je zoufalý zmatek. Za mě je to špatně.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:MetalGate
Vydáno:Prosinec 2019
Žánr:electronic metal
Marek Frodys Pytlik
Jaroslav Mahr
Jakub Moj
Jan Lobotom Gajdoš
hosté:
Snaga One Tribe (Ctibor, Jakub, Jugo, Loqo a Skrík)
Even Hofmann
1. Prologue
2. Yidhra
3. Mutual Distortion
4. Spiritual Transcendence
5. Against Binding Gravity
6. Lost Home
7. Erich Zann Syndrome
8. Violet Suicide
9. Ten Steps Forward and Eleven Reasons to Go Back
10. Happily Never After
Postcards From Arkham
Spirit
Postcards From Arkham
ÆØN5
Postcards From Arkham
Nechci ať to vypadá, že Lovecrafta vykrádám
Břitva 2015
16.4.16, Brno, Melodka
Blues For Neighbors
Funeral Piles And Gallows
Clouds Taste Satanic
79 A.E.
Daylight Dies
Dismantling Devotion
Satyricon
Deep Calleth upon Deep
Anna von Hausswolff
All Thoughts Fly
Aborym
Dirty
Trny & Žiletky
Podměstí
Blind Ruler Cursed Land je projekt Willhelma Grasslicha a spojuje v sobě ethno ambient, neofolk, martial industrial a world music, což nám 23. listopa...
31.10.2024Metalová kapela Welicoruss hledá novou krev na pozici kytaristy a basáka. Pokud to pro vás zní zajímavě, pište na TENTO mail.
31.10.2024Domácí metalové duo Ánni zveřejnilo svůj nový singl, který je tematicky věnovaný islandské přírodě. Sklada se jmenuje Echoes (děkujeme) a v podobě vid...
27.10.2024Sváteční pondělí 28.10. bude mít v Brně příjemnou doom metalovou koncovku. Na Melodce se představí trio žánrovek Woe Unto Me, Guyod a Futile Mourning.
25.10.2024Pětice kapel z různých koutů světa se setkává na CZ minitour o třech zastávkách s názvem Benefiční Prasečák.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.