Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nedá se svítit, italská pětice avantgardních metalistů kupí noty do tak svůdných tvarů, že je těžké odolat. Noise Trail Immersion hrají intenzivní fúzi post-metalu a black-metalu s důrazem na krásně pokřivené harmonie. Více než desetiletá expozice kapelní zkušenosti se projevuje vytříbeným vkusem a hrou plnou intrik. Kdo zná mé hudební preference nebude překvapen, že tu jásám nad každým dalším zaskřípáním kytary, trefeným dávením do mikrofonu a celkovým náporem energií napěchovaných skladeb. Pro ilustraci dodávám, že se nacházíme ve zvukomalebných krajinách spojených se jmény jako Deathspell Omega či Dødheimsgard.

Jestli nahrávku něco výstižně charakterizuje, tak slovo chaos. Není to ale jako v jazzu, kde pět muzikantů hraje každý jinou skladbu zaráz. Tutta La Morte In Un Solo Punto vyniká jak jasnými hudebními myšlenkami, tak skvělou instrumentací. Většina skladeb je rychlá a úderná a není to dáno zneužívaným efektem ohlušujícího rachotu bubnů, tady se jimi umocňuje pocit neustálé zuřivosti. Občasné blastbeaty nejsou tak dominantní, aby přehlušily hru ostatních nástrojů a vokál. Ten plynule přechází z vyšší polohy blackového skřehotu do hlubších poloh deathového chrapláku a v obou případech pasuje výborně. Tíha kompozic pramení ze souzvuku všech nástrojů, ladění a koncentrace na komprimaci stěžejních motivů do krátkých celků.

Jsou nahrávky, které vzbuzují otázky nebo pochyby různého druhu. Zde není k podobným úvahám moc prostoru. Pátá řadovka je naprosto vyspělé a sebevědomé dílo bez nedodělků a šrámů na vizáži. Ďábelská jízda skrze odvrácenou stranu reality je s jedním přestupem vprostřed alba ve formě oddychové pětky Sogno A Sé Stante, která připomene, jaký fofr obsahují dvě čtveřice skladeb před a po této mezihře. Titulní píseň je umístěna na samotný závěr a není to jednorožec převyšující zbytek, plyne se stejným zápalem a trefně završuje dialog o odvěkém konfliktu mezi hmotou a duší.

Album by mělo obsahovat příbalový leták s varováním pro úzkostné povahy s chorobnými sklony k pozitivitě, že poslech může navodit nepříjemné stavy útrobní tenze. Co obal jen naznačuje, hudba kompletně dokonává a servíruje zhudebněné stavy vyšinutí o hloubce zející propasti neuspořádané lidské duše. Jelikož kapela nemířila na hlavy, ale žaludky posluchačů je třeba konstatovat, že neminula ani o centimetr. Přeji příjemný katarzní poslech.