Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Norna - Norna

NornaNorna

Jirka D.4.11.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od vydavatele
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Jednorozměrná deska bez přesahu, která ve svých úzkých hranicích hraje docela standardně, ale jinak nikam nijak nevybočuje.

Máte-li rádi ten typ muziky, který vás při poslechu rozkošnicky válcuje do země, jste ve správný čas na správném místě. Navzdory sestavě pouhých třech muzikantů, původem částečně ze Švédska a částečně ze Švýcarska, je výsledkem jejich činnosti masivní hluková stěna, která nepřipraveného posluchače zasype jak trosky hroutící se katedrály. Takže se připravte, volume pro jistotu stáhněte dolů, ať nevyplašíte sousedku a pohodlně se usaďte. Myslet můžete na libovolný druh apokalypsy - na konec světa, konec civilizace, útok ufounů, Fialovu vládu … vyberte si.

 

Norna jako kapela existuje poměrně krátce (čtyři roky) a jejich letošní srpnová, stejnojmenná deska je jejich druhým zářezem v kategorii dlouhohrajících nahrávek. Debutovali před dvěma lety albem Star Is Way Way Is Eye, které se dá slyšet třeba ZDE a které vydali ještě jako kapela nepodepsaná pod žádným vydavatelem. Letošní album už je na tom jinak, jeho realizaci si pod patronát vzali na Pelagic Records a jak je u nich zvykem, k dispozici je celá řada různě barevného haraburdí. Proč zrovna tam? Jedním z důvodů může být třeba to, že zpěvák Tomas Liljedahl má za sebou období v The Ocean (roky 2004 až 2007, tedy především alba FluXion a Aeolian), což bude možná první reminiscence, která se vám prožene hlavou při poslechu alba Norna. Mimochodem tentýž týpek byl zpěvákem (jestli se to dá tak nazvat) v Terra Tenebrosa, kde si nechal říkat The Cuckoo. To jsou věci…

 

Norna band

 

Norna jakožto novinkové album je masivní kytarový válec s nařvaným vokálem a rytmickou sekcí, která ničím nevyniká. Bicí jsou dobré, ale standardní, baskytaru poznáte jen jako cosi neurčitého a hrubého, s čímž těžko budete navazovat nějaký bližší, přátelský vztah. Skladeb je šest, jsou si všechny podobné, jsou docela dlouhé a dohromady utváří sevřenou, žánrově čistou a na nápady docela skromnou nahrávku, která má svých několik světlejších chvilek (povedená je třeba Ghost), ale pak velkou porci chvilek spíše šedých.

 

V určitém smyslu vás možná budou napadat spojitosti s celou řadou podobných kapel (což nebude divu), některé postupy připomenou právě kolegy The Ocean (úvod Shine By It’s Own Light), ale zcela obecně bych řekl, že pokud se nahrávce něco nedaří, tak vytvořit nějakou silnou, pohlcující atmosféru. Možná jsem zhýčkaný tím, že podobné kapely rády využívají různá elektronická udělátka, syntezátory a obecně svůj zvuk dopují dalšími hračkami, což v případě Norna postrádám. Ono tam prý něco z toho je, ale najít to je trochu detektivka. Hodně blízký vztah slyším třeba k americké formaci Will Haven, která ale od řekněme jednoduchého (byť neskutečně masivního) zvuku dospěla do fantastické polohy se skvělou, pohlcující aurou, a to bez ztráty tvrdého a hutného feelingu – vyzkoušejte ukázku z desky Muerte (2018), recenzi máte ZDE.

 

Ve srovnání s žánrovou scénou z toho album Norna vychází docela obyčejně, byť tím vůbec neříkám, že špatně. Jeho poslech jenom nepřinese nic, co byste neslyšeli jindy a jinde, a pravděpodobně budete na jeho konci hledat důvod se k němu vracet opakovaně. Vyloučit se to samozřejmě nedá a neberu nikomu jeho chuť na cokoliv, za sebe nicméně se vší zodpovědností musím napsat, že tohle album je jenom dobrým standardem, který časem zapadne. Neslyším nic, co by mě opravňovalo napsat opak.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky