Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nothing - Dance on the Blacktop

NothingDance on the Blacktop

Jirka D.7.9.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Nothing se opakují, ale to by problém ani tak nebyl. Nothing ale občas trochu pospávají, a v ten moment by potřebovali lehce nakopnout.

Nothing jsou z Philadelphie a my tady u nás na Echoes jsme zatím psali o obou jejich předchozích deskách, z čehož určitě cítíte lehkou ironii toho, že reálný dosah těchto snah končí někde v Bílých Karpatech. Je dobré to vědět a je dobré na tom stavět. Nothing jsou současně kapelou, která nahlodala náš Echoes vyhledavač, kam když napíšete „nothing“, nenajdete skutečně nic. Zkuste si to.

 

Nothing band

 

Od minulého alba Tired of Tomorrow uběhly dva roky, což je stejně krátce jako mezi prvními dvěma nahrávkami, a aby těch jistot nebylo málo, o vydání se opět postarali na Relapse Records. Stejnou jistotu pak představuje hudební obsah alba, kterým je rock zamlžený v shoegaze, bez zcela jasných kontur a postavený na základech noise rocku. Pokud jde o sestavu, krátce po nahrání kapelu opustil basák Nick Bassett (ex-Deafheaven), kterého nahradil zpěvák hardcorové kapely Jesus Piece jménem Aaron Heard. Takže aspoň nějaká změna.

 

Pokud jste se doposud s muzikou Nothing nesetkali, doporučuji vrátit se k naší recenzi předchozí desky Tired of Tomorrow (2016), kde pár užitečných slov najdete. Stručně - něco pro fanoušky My Bloody Valentine, měkčích Junius, Alcest v období pro levicové rádoby-intelektuály desky Shelter a podobně. Neboli snivá rocková hudba, která nemá ambice člověka nakopnout, ale spíš pohoupat na vlnách melancholie a odpočinku. Pokud snad z toho výčtu a přirovnání máte dojem, že se opakuju, tak ano, ale pouze proto, že se hodně opakují právě Nothing. A tentokrát ne až tak dobře.

 

 

Dance on the Blacktop je především deska s hnusným obalem, u kterého nevím, co má znamenat nebo co mi má říct, ale nelíbí se mi. Druhak je to deska, která v plné míře staví na minulosti kapely a tu více méně recykluje povedenějším i méně zdařilým způsobem. Album lze celkem snadno přijímat jako jeden klidně plynoucí a nijak zásadně nepulzující celek, jehož 43 minuty člověk může dělat cokoliv dalšího, dokonce i poslouchat. Jako kulisa je deska tím pravým. Jako hudební nahrávka, v níž by měl někdo snahu se pitvat, je Dance on the Blacktop průměrným shoegazingem s jasně danými žánrovými pravidly a minimem invenční práce. Navíc s dost nechutně ořezanýmzvukem.

 

Silnou stránkou kapely jsou jednoznačně lehce houpavé, kytarově plné a zpěvné pasáže, v nichž se snoubí silná melodika s nakřáplým zvukem kytary (kořeny v noise rocku nepopírá), které plynou se samozřejmostí všedního dne. Typickým zástupcem by mohla být skladba I Hate the Flowers, ale stejně tak i hromada dalších, které staví na stejném principu. Je jich dost, fungují přirozeně a spontánně, ale i lehce nastavovaně a tápavě (You Wind Me Up). Navíc je místy té pohody na můj vkus až moc, kapela působí hodně unaveně (Plastic Migraine), nebo dokonce až ospale (The Carpenters Son).

 

Jako logické rozřešení se samozřejmě nabízí to, že přesně tak album mělo a má znít a že přesně tak to kapela chtěla. V podstatě souhlas, v rámci žánru se něco takového očekává a jeho přísní vyznavači budou nejspíš víc než spokojeni. Pro mě je ale Dance on the Blacktop v mnoha ohledech slabším článkem diskografie Nothing a obecně albem, jehož silné stránky budou muset hledat jiní.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky