Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
NYOS - Waterfall Cave Fantasy, Forever

NYOSWaterfall Cave Fantasy, Forever

Symptom29.12.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Futurismus obvykle mívám skladem, ale tentokrát můj obzor končí daleko před rozbřeskem nové desky britsko-finského dua.

Nové balení skladeb sympatické tvůrčí dvojice NYOS je, řekněme, suboptimální verzí toho, co jsem očekával, že by mohlo přijít. Některé ze skladeb doslova promlouvají řečí jiného kmene a je těžké porozumět, co se básník snažil říci. Jde o dobře nahrané improvizace bez předem dané pointy, nebo se snad jedná o budoucnost zatím nepojmenovaného žánru založeného na myšlence bezcílného kroužení kolem základního hudebního motivu?


Předpokládám, že pod zvukem desky je podepsán Tom Brooke osobně – na internetech se mi můj předpoklad nepodařilo vyvrátit – a zde problém není. Jako zkušený mistr zvuku a hlava studia Tonehaven ví co a jak. Kvůli nepřítomnosti baskytary je celek méně plný a chudší v basové části spektra. Nadto ještě zaniká hra kopáku, což může být umělecký záměr, jakkoli nepochopitelný se zdá.


Že je Tuomas Kainulainen energický, precizní a také vynalézavý bubeník je jasné každému, kdo jeho práci slyšel. Polyrytmické bicí party na desce Waterfall Cave Fantasy, Forever v některých částech působí jako kanón na vrabce, protože docela výrazně převyšují dění na druhé straně dialogu… v kytarové sekci, kde se toho děje překvapivě málo na to, že Tom Brooke je nejen zkušený náladotvůrce, co umí vrstvit kytary do souvislých ploch s jasně definovanou myšlenkou, ale i precizní rytmik. Většina melodií a kytarových postupů působí jako šifra bez klíče a některé brnkání takřka suchého zvuku působí nedotaženě po zvukové i skladatelské stránce.


V případě dua pořekadlo "příliš mnoho kuchařů přesolí polévku" zrovna nepasuje, ale zhruba takový pocit z desky mám. Jakoby se ambice rozprostřít svou kreativitu za hranice rutinní zóny nesetkala s dostatečně přesvědčivým úspěchem. Více než math-rock, který šlape, je ze skladeb více cítit avantgardní touha vyjádřit nesdělitelné všemi dostupnými prostředky, free-jazzu nevyjímaje. Loučím se proto smutným konstatováním, že ačkoli novinka NYOS s parádním obalem není žádná instantní polévka, má podobnou příchuť a je mi líto, že jsem se s tím nepotkal.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky