|
|
||||||||||

O kapele Object jsem až donedávna neslyšel a zrecenzovat jejich novou desku mi přišlo jako zajímavá výzva. K mé celkem ostudné neznalosti existuje tahle formace už téměř dvacet let a album Starving Paradise z loňského října je v pořadí čtvrtou studiovou nahrávkou, pokud jsou tedy informace na bandzounu kompletní. Přísahat na to nechci. Na tomtéž profilu jsem se dočetl, že žánrově se kapela řadí k progresivnímu metalu, což byla informace, která vydržela do prvního poslechu. Pak se rozplynula.
Pamatujete si někdo na Satisfucktion? To byla svého času kapela, která vyhrála nějakou blbou soutěž a na základě její výhry nahrála desku Keep It Your Way. To se psal rok 2002. Ta deska nebyla nic jiného než česká odpověď na americkou metalovou módu v čele s KoRn, které někdo říkal nu-metal, někdo alternative metal, někdo MTV metal a pak jsem slyšel ještě ňouma-metal. Budiž. Těch kapel, které zachvátila podobná panika, bylo - no řekněme víc než pár, ale větší část z nich moc dlouho nevydržela a do dnešních dnů většina pomřela. Tím vším nechci říct, že by Object hráli muziku z té doby nebo že by šlo o něco úplně stejného jako Satisfucktion. Chci tím říct jen to, že podle mého názoru se někde tam zformovalo jejich hudební cítění a s nějakými změnami přežilo dodnes. Nicméně první skladba God Can Die mi připomněla Satisfucktion strašně moc. Proto celá ta úvaha.

Jaksi nepřímo z toho pak vyplývá, že o nějakém progresivním metalu bych v případě Object raději nemluvil, nevidím k tomu důvod. Naopak zmíněná první skladba se kromě odkazů u domácích kolegů slyšitelně inspiruje u Deftones a Carpenterova plného kytarového zvuku - Object v případě kytary ladí nízko a její zvuk je dominantní a masivní i v případě občas se vyskytujících sól. Jako příklad můžete zkusit poměrně brutální kytarové struhadlo u třetí, titulní skladby, která kompozičně patří k těm nejpovedenějším na albu. Proč nejpovedenějším?
Moje osobní poslechové problémy s deskou nastávají v ten moment, kdy se skladby začnou zásadněji rytmicky proměňovat, protože přesně tehdy ztrácí drajv a začínají se komplikovat. Možná zde je zárodek snahy o progresivní přístupy, ale za mě přináší namísto komfortního hudebního zážitku jenom zbytečné potíže a zhoršenou orientaci. Typickým příkladem může být Sleeping Monkeys, což je skladba se slušným hlavním motivem, ale natolik komplikovanými přechody, že posluchačsky vychází naprosto nevděčně. A je to přesně tenhle problém, který se táhne napříč celou deskou a v menší nebo větší míře prostupuje většinou skladeb. A čím méně se do podobných přístupů kapela pouští, tím lépe z toho vychází. Proto právě Starving Paradise, protože u ní je dobře našlápnuto od začátku do konce a nic se dvakrát nekomplikuje.
Dominantní ve zvuku Object je i zpěv (někdy vícehlasý), který je skutečným zpěvem a je to určitě dobře, byť si nemyslím, že úplně vždycky je to na sto procent. Včetně anglické výslovnosti. Upřímně řečeno jsem si na hlasovou polohu hlavního vokalisty musel chvíli zvykat, což se nakonec z větší části podařilo a ten zbytek lze přežít. Respekt zaslouží i docela slušně zpracovaný digipak včetně titulní grafiky, která sice nevím, co znamená, ale nijak mě neuráží. Naopak jako hodně tragický lze hodnotit těžce ořezaný a přebuzený zvuk vyrobený v Negative Tunes, v němž dominuje především kytara a plastikově a naprosto ploše znějící bicí. V tomhle případě je to katastrofa.

Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:vlastní vydání
Vydáno:Říjen 2019
Žánr:alternative metal
Lukáš Zmrzlý - zpěv
Tomáš Krupka - kytara
Václav Odvárko - kytara, doprovodný zpěv
Petr Matějka - bicí
Aleš Nejepsa - baskytara
1. God Can Die
2. Corrupted Humanity
3. Starving Paradise
4. Sleeping Monkeys
5. Man Is Dead
6. Brainless
7. Are We Parasites
8. Behind The Wall (bonus song)

Dead Melodies / Zenjungle
Anthropocene

Infection Code
La Dittatura Del Rumore

Cruachan
Blood on the Black Robe

Binary Order
The Future Belongs to the Mad

Glaciation
Ultime éclat

Caïna
Christ Clad in White Phosphorus

Łatanu
Eon Hora

Brant Bjork
Black Power Flower

Heartfield
Follow (EP)

Long Distance Calling
How Do We Want To Live?

Marilyn Manson
Eat Me, Drink Me
Deus Deceptor je nová melo-deathmetalová banda ze severu Finska, které 15. ledna vyjde debutové album Eternal Eclipse. Stane se tak pod labelem Invers...
20.11.2026Deathmetaloví filozofové Contrarian jsou zpět se svým šestým studiovým počinem – Escaping Depravity. Album vychází 27. listopadu u labelu Willowtip.
19.11.2026Nejnovější videoklip z alba My Heart Has No Home od domácí kapeloy Awrizis je ke skladbě Chiroptera. Klik SEM.
19.11.2026Hlásí se Björn ze Stockholmu a jeho atmo-blackový projekt Isvidd, a to s nově vydaným singlem Scars of a Thousand Lakes. Poslech ZDE.
19.11.2026V pátek 27. listopadu se v pražském klubu Subzero potkají dvě kapely, které posouvají hranice současného kytarového experimentu a těžkotonážní psyched...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.