Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Obscura - Dilivium

ObscuraDilivium

Garmfrost22.8.2018
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: Dilivium je jako kvalitní shake, který dostal smícháním známých přísad zcela novou chuť.

Obscura patří v posledních letech mezi nejdůležitější veličiny technicky, chcete-li progresivního death metalu, kterému udávají tón, možná i bourají zajeté představy o vývoji stylu. Přitom získávají další a další příznivce, kteří se nebojí výzev, vcelku těžkého muzicírování ani melodií, co nejsou hezké na první dobrou. Kolem zpívajícího kytaristy Steffena Kummerera se vystřídalo vcelku dost muzikantů, což je zřejmě způsobeno zejména frontmanovým perfekcionismem.

 

Je tedy s podivem, že novinku Dilivium nahrála takřka tatáž sestava jako předchozí Akróasis. Jediným novým členem je mladíček s obrovským talentem, Rafael Trujillo, který se chopil (výtečné) sólové kytary. Pokud pátráte, kde byste na něj před jeho nástupem do Obscura narazili, nenajdete nic moc. Rafael má za sebou účinkování v lokálních kapelách, ale bude to jeho zručností, podpořenou studii na prestižních uměleckých školách, a možná i kusem štěstí, co mu napomohlo získat členství v jedné z nejrespektovanější skupině extrémně progresivní scény. Jeho kytarová kouzla spolu s Kummererovou dokonalostí dovolují skladbám doslova létat. Přimyslete si špičkovou rytmiku pánů Klausenitzera s Lanserem, dostatečně známou už z Akróasis. Obrázek si tedy můžete vykreslit prakticky v dokonalých barvách.

 

obscura

 

Jak už bývá zvykem, nová deska Obscury je opět oříškem. Jakkoliv se zdá všechna ta pompéznost, ladné vyhrávky a tuny melodií, příznivá i pro nezkušené ucho, opak je pravdou. Jedním z důvodů, který vás při vstřebávání Dilivium asi zbrzdí, je přehršel nápadů, střídajících se ve zběsilém sledu. Také zvláštní chladná odtažitost může být překážkou. Letmý poslech novinky může zapříčinit, že vám deska připadne jako výcuc dosavadní diskografie skupiny. Nepozorným poslechem byste tak odsoudili originální klenot. Inspiraci a poučení vlastní tvorbou je samozřejmě možné zaregistrovat, ale tak jednoduché to věru není. Myslím si, že Dilivium je jako kvalitní shake, který dostal smícháním známých přísad zcela novou chuť. Kummerer není z těch, co stojí na místě či se ohlíží zpět. Jeho láska k pionýrům technického deathu je známá stejně jako jeho účinkování v obnovených Death, kterým je veškerá nostalgie vyčerpána. Pro Obscuru pak už nezbyl ani malý vzpomínkový ťuk.

 

Přitom si nejeden posluchač určitě všimne, že oproti dvěma předchozím deskám lze Dilivium možné označit jako přímočaré dílo. Nezbláznil jsem se. Slyším jazzovou improvizaci i vzletnou basu, často si cestující o samotě. Slyším všechny ty odbočky od hlavní masy skladby. Slyším střelhbité změny tempa a masívní koketování s různými žánry, které dílo Obscury posunují do odlišných dimenzí. Přesto mi připadne, že je Dilivum oproti zmíněným deskám hlavně deathové album. Těžké jako svině, nepřístupné a přitom lehkonohé jako splašená laň… Tyhle šokující zvraty mi přináší zejména úžasná věc The Seventh Aeon. Vždyť i ta následující, The Conjuration je nářez jak čert.  O titulní skladbě ani nemluvím. Zde se hlas noří do báječných hloubek, které Steffenovi tolik sluší. Na druhou stranu jsou zde skladby jako Ethereal Skies, které vás rozsekají na padrť! Kolísající tempo způsobí zástavu srdce ani nevíte jak. Hlasový efekt mi zde tolik nevadí, protože do zvláštních melodií skvěle pasuje. Prostředek pak v klidu vklouzne do světa syntezátorů a progresivního rocku. Ano hranice Dilivium jsou rozmazané a není snadné se v něm vyznat.

 

 

Řekl bych, že si své najdou jak příznivci vysoce intelektuálního fetiše, tak milovníci technické smrti. Každá ze skladeb má svou vlastní atmosféru, deska samotná pak jedinečnou náladu. Když si tak po sobě čtu své blábolení, je mi jasné, že s pokrčeným obočím si desku pustíte raději sami a názor si vytvoříte posléze. A to je dobře. Obscura nehraje pro partu pochlebovačů, ale pro ty, kteří se nechávají rádi překvapovat, třeba i naštvat. Neřekl bych, že je Dilivium nejlepší deskou Obscury, jak jsem se dočetl v různých recenzích ve světě. Je ale nahrávkou nevšední a mnohotvárnou s rostoucím ponteciálem. Přes prvotní nepochopení a možná i nechuť, jsem v Dilivium uslyšel nespočet úchvatných míst, pro které se vyplatí vracet se k ní…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky