Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Neuběhlo mnoho dní, kdy jsem spolu s Aluk Todolo kroužil kolem podivné hory a pak do ní mnohokrát vstoupil, a už tu máme další okultní povyražení. Tentokrát jsou rituální hrátky řízeny přímo od sochy Svobody pod taktovkou bizarní trojice OCCULTATION. Dvojice zachmuřených žen pod černou kápí a jeden chlápek v džísce, kterého jsem si zamiloval pro jeho nezaměnitelný kytarový rukopis z kapely Negative Plane. Tam týpek funguje pod pseudonymem Nameless Void, v OCCULTATION omezil svou identifikaci na dvojici písmen E.M.. Navíc vyjma kytary občas obslouží varhany a zvolá svým hlubším hlasem "á--áá--á", kterým doprovodí jinak ryze ženský vokál. Pokud jde o slečny, jiné než tohle okultní sdružení jsem v jejich životopisu nezaznamenal a jestli jsem to správně pochopil, tak v tomto projektu se vokálně střídají a vzájemně doprovází. Jejich hlasy jsou totiž dosti podobné.

Abych smázl prvotní zmínění Aluk Todolo, tak těm se OCCULTATION podobají jen zálibou v nočních rituálech a temném pohledu na svět. Jinak si prakticky nemají co říct. Trojice ze země Mickey Mouse a hranolek lpí na disharmoničtější, lehce avantgardní poloze své rockové psychedelie, která je sama o sobě k podobným podzemním radostem zkrátka zapotřebí. Rozhodně bych tuhle hudbu neoznačoval za doom metal, jak jsem kdesi zachytil. Kdo tak nadále činí, by se měl dobrovolně zfackovat před zrcadlem a nechat se natáhnout na skřipec právě za doprovodu OCCULTATION. Co se týká celkového vyznění kapely, tak nejvíc samozřejmě dělá typická kytarová technika E.M., která působí jako by hrál pozpátku a pro neznalého to může skončit brzkým opuštěním sklepní necromantiky, neboť na podobné postupy není zvyklý. Disharmonická škola okultismu, zvykejte si. Své kouzlo totiž má. Pod primitivní, místy až komicky strohou stavbou skladeb, se skrývá to podstatné, a to specifická bizarní atmosféra. Náhle se ocitnete na podivném komorním představení, kde v transu kývají do rytmu lidé v maskách, víno teče proudem a jakýsi maník se zjevnou tělesnou vadou provádí nahé vyvolené rozkoš poměrně neobvyklým způsobem. Úplně vidím jak spořádaný otec od rodiny ve chvíli volna neodolá, chlípně se vsune do gotického úboru a polévá neznámou krásku horkým voskem, což ho činí daleko štastnějším než běžné vrzání se stále stejnou manželkou.

Ano, jakási chlípnost a podivnost z hudby OCCULTATION opravdu proudí. Hlavně ovšem teatrální ponurost a okultní podstata. Sedm skladeb se výrazně neliší, spíš se drží dané atmosféry a jejich tóny jen těžce stoupají vzhůru na zemský povrch. Zpěv je stejně protichůdný a úpěnlivý jako kytarová hra, a po čase zjistíte, že to není nářek, ale zaklínání, což se promítne do opakovaných poslechů. Pokud mám mluvit sám za sebe, vyhledávám spíš hlubší, monotónnější místa, či občasné zrychlení, tedy pasáže, které od vší té disharmonické souhry dávají trochu odpočinout. Vím, že hodně lidí na tomto projektu ulítává, já také rozhodně zůstávám pozitivní, neboť tohle má svůj ksicht a je to zábavné, ale zároveň si držím odstup od přehnaných superlativů. A vůbec, konec plkání, kaple už vyzvání, padejte do sklepa zapařit a pořezat obtloustlou mnišku.