Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
October Tide - The Cancer Pledge

October TideThe Cancer Pledge

Garmfrost3.10.2023
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: The Cancer Pledge je suverénním dílem daleko překračující velkou část stylové konkurence. Neutápí se v nostalgii, neměkne, neblbne, nesenilní. Je pořádnou metalovou peckou, která má předpoklady bavit fanouškovskou základnu v obou táborech - deathu i doomu.

Předně mě udivil pohled na aktuální sestavu October Tide, která se od čtyři roky starého počinu In Splendor Below nezměnila. Kapela kolem zakladatele, tvůrčího mozku a hitmakera, Frederika Norrmana nezaznamenala za celou dobu své působnosti, a to ani od svého návratu před čtrnácti lety podobnou stabilitu. Poslední změna byla na pozici rytmické sekce. Johan Jönsegård pouze netvrdí muziku basovou hrou, rozvíjí ji a proměňuje. Jeho kolega z Letters from the Colony - Jonas Sköld rovněž doomovou hudbu skvěle nakopává a zpestřuje. Na otázku, zda nezměněná sestava a menší přestávka October Tide pomohla k lepšímu či stagnaci, odpovídám, že nuda nehrozí.

 

october_tide

 

Komplet produkce a zvuku se tentokrát zhostil Daniel Lidén. Jeho zkušenosti se zvukem October Tide jsou k nezaplacení, proč mu tedy nesvěřit všechno. Podotýkám, že na typickém výrazivu The Cancer Pledge nezměnil vůbec nic. Frederik ví naprosto přesně, jak mají jeho nahrávky znít. Opět z desky cítíte odkazy, lásku a respekt k devadesátkovému doomu. Jeho kořeny spojené s Katatonia a jejich drásavými kytarami jsou všudypřítomné. October Tide už minule ukázali, že k doomu patří i death. Ne death/doom měkkého stylu. Death a doom s pořádným growlem a screamy. Death a doom, kde se kytary plazí, melodicky trylkují, ale i hoblují, drhnou. Kde bicí nejen citlivě doprovází strunové propletence, ale i tlučou, vyklepávají šamanské přechody a udávají hlomozící tón.

 

In Splendor Below byl dosavadní extrém, jakého byli October schopni. Respektive, jak uznali za vhodné. The Cancer Pledge jde v nastaveném směru ještě dál. Na doom se samozřejmě nezapomíná. Je to on, kdo je tváří nahrávky. Melodie jsou melancholické. Jsou však zejména dravé a tvrdé. Blodfattig je solidní řezanice rubanice, která naláká i k pogu v moshpittu. Alexander Högbom si své party podává s řádnou grácií. Growluje, screamuje… Naprosto fantasticky.

Desky October Tide se mi líbí. Baví mě, jak jsou věrné minulosti a kořenům, přitom se neustále vyvíjí a nezní zastarale. Borce to zcela evidentně baví a tato pohoda z jinak pochmurného stylu dělá velice příjemný zážitek.

 

 

Jak je u October Tide poslední dobou zvykem, The Cancer Pledge má osm skladeb na ploše cca tři čtvrtě hodinky. Pohoda. Deska krásně odsýpá, nenudí. Příslib rakoviny není rozhodně příjemnou zprávou, proto i obal nepůsobí nikterak hezky. Postaral se o něj Albin Högbom, se kterým kapela spolupracovala na skvělé Winged Waltz. Rád bych vypíchl nějakou neplechu, abych pouze nechválil, ale pominu-li menší porci svébytnosti a očividného vracení se do svého mládí, máme před sebou desku, kterou je radost poslouchat. The Cancer Pledge je suverénním dílem daleko překračující velkou část stylové konkurence. Neutápí se v nostalgii, neměkne, neblbne, nesenilní. Je pořádnou metalovou peckou, která má předpoklady bavit fanouškovskou základnu v obou táborech zmíněných odnoží. Když jen pro tohle, má šanci zůstat i v rychlé době na chvíli ve vašich přehrávačích a udělat vám radost. A to nemluvím o nádherných melodiích a návykových kompozicích. October Tide se o nic nesnaží, hrají to, co umí a co je baví. To není věru málo…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky