Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Déjà vu? Možná trochu ano. Od předchozího opusu A Man of Silt jsem odcházel s pocitem nepochopení nebo nedotažení velkých nároků na doom metal, na čemž Odradek Room pracují od samého začátku. Možná jsem nedostal, co jsem hledal a o co se zajímal, trefil se s kapelou v nevhodný okamžik. Aktuálně mají Odradek Room venku své třetí album Painted Mind, nebo-li hudební doprovod animovaného filmu na téma myšlenkové nestálosti a pochyb. Po shlédnutí klipů musím konstatovat, že se povedly a mají svůj umělecký šarm, i když jsem na podobně laděné epizody vnitřní prázdnoty už určitě narazil.

Dráhu ukrajinské kapely Odradek Room sleduji poctivě už od debutu Bardo. Relative Reality, na který jsem svého času napsal pár řádek na Mortem zinu. Kapela se tehdy představila s nadějnou nahrávkou, která nezněla jako typický doom metal, byť si z něj brala plnými hrstmi. Už tehdy byl znát jiný, progresivní pohled na žánr a když už melancholie a bolest, tak ve jménu pokroku a ne ponořená ve stojatých vodách klasických žalozpěvů a listím pokrytých hřbitovů. Odradek Room byli vždy o emocích a niterných pocitech, které se snažili prezentovat chytře a bez jakékoliv podbízivosti. Otevřeně, s jistými stopami naděje a hlavně s lidským dotekem.

Novinka Painted Mind je atmosférickým projektem postaveným na četném klávesovém probarvení post metalových a doomových hradeb. Je to pulsující a živoucí hmota zachmuřené duše, její cesty ven i uvěznění uvnitř. Dřív byla kapela početnější na obou frontách, dnes v Odradek Room zbyla jen trojka oficiálních členů, kterou na albu doplňují ještě dva spřátelení hosté. Narozdíl od dvou předchozích počinů se kapela spokojila se zhruba polovičním hracím časem, takže Painted Mind je sedm skladeb jen lehce překračujících půlhodinu. Kdybych měl současnost Odradek Room k někomu přiblížit, asi sáhnu po našich Elbe. Oba soubory dají na tmavé proudy emocí, k nimž vede cesta od kořenů doom metalu. Jen mi je konání našich horalů přece jen bližší, dřevnější a ne tak načechrané.

Odradek Room na to jdou také přirozeně a bez komplikací, ale nejde jim to tak od ruky a občas se člověk za některými motivy zarazí a znovu si je přehrává, aby se ujistil, že to bylo opravdu jaksi mimo. Deska naplno rozvine svůj příběh, bez zdobení a pěkně přímo, dočká se i gradace a velmi pěkných a fungujících pasáží, načež se ale záhadně ztratí z dohledu. Najednou je pryč a vy se divíte, kde jste udělali chybu, vždyť to by ještě nemělo být všechno. A dáváte ji znovu a znovu a ten pocit se (většinou) nemění. Painted Mind má hezky nakročeno, ale pak podivně brzy zhasne. Neřekl bych, že závěr alba je vyloženě odbytý, to bych si tvrdit nedovolil, ale je takový poloprázdný, bez chuti a zápachu. Kapela se položila do zajímavého konceptu, pěkně ho rozbalila a zase rychle schovala. Je to škoda, čekal jsem více.

Ona ta deska drží pohromadě, nedrolí se, ale nějak moc rychle se vzdává dalších projevů, smíří se s tím, co má. Takže nakonec zbude jen pár hodně dobrých fragmentů, citlivě zpracovaných témat a pak už jen konec. Když jsem zmínil Elbe, hodně jsem si u nich cenil vokálu pro jeho originální barvu, která celek skvěle doprovází. Odradek Room mají zpěv v některých polohách docela podobný (můj názor), ale pocit z něj mám přesně opačný. Ne vždy mi tam sedí, je to víc na sílu a ne tak sladěné v jeden svazek. Někdy to holt zaskřípe.

O zklamání nemůže být řeč, jen se mi nedostalo do rukou album, které mi přirostlo k srdci. Na to je na něm až moc otazníků a pocit nedokončení. Jiskra nepřeskočila, byť k tomu nebylo úplně daleko. V případě Odradek Room budu ale pořád na špičkách s vědomím, že tahle kapela umí a má ambici dělat věci jinak, než bývá běžné. Počkám si co bude dál, Painted Mind si čas od času pustím, ale to pravé souznění tam není.