Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Odz Manouk - Ծ​ո​ւ​ռ (Tzurr)

Odz ManoukԾ​ո​ւ​ռ (Tzurr)

Victimer7.9.2023
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Black metal Odz Manouk je zpět - díl druhý. Divoké podzemí znovu ožilo.

V Odz Manouk ta divokost pořád je, jen prorůstá do dalších dimenzí. Je to primární hra s tuhou upřímností, s možnostmi, kam se díky primitivnímu vyznění podívat. Odz Manouk je skrytým kultem, který před lety zmizel ze scény, aby se vrátil plný sil a s novým materiálem. Ten dohromady čítá dvanáct skladeb, které byly rozděleny na dvě nová alba. O Bosoragazan jsme si povídali před pár dny (stačí kliknout vpravo od tohoto článku), dnes pro úplnost navážeme druhým dílem nazvaným Ծ​ո​ւ​ռ (Tzurr).

 


Tohle album jsem si nechal jako to druhé v pořadí. Čas strávený s Bosoragazan byl natolik silný, že jsem ho nemohl podvádět s dalším dílem náhrdelníku (Օձազունք) z arménských hor. I když jsem samozřejmě po troškách ochutnával a střádal si dojmy. Ծ​ո​ւ​ռ (Tzurr) je přímější, ne tolik umělecky rozervané dílo. Atmosférické, raw, disonantní a pevnější v rámci svého hudebního odkazu. Možná o něco více upomíná na debut Odz Manouk, ale ten bych znovu nechal o samotě a své době, protože ta pokročila a projekt ve svém lo-fi prostředí umělecky narostl. Ծ​ո​ւ​ռ (Tzurr) tolik nevyšiluje, drží si své přízemní místo, i když jej občas pošle do tajuplných dálek. Má v sobě hladové zvíře. Svého vnitřního démona, který otiskl svou koňskou hlavu na obal desky. Je divoký, je hrdý, je nekompromisní.


Album má ve formě Ամբերդ pomalejší, silně atmosférický rozjezd, kde se jen pomalu rozmotává ponurý a těžkopádný příběh. Nálada je až hororová, mystérium spodních pater ztracených existencí ožívá. Logicky se poté hned nabízí druhý pohled na zbědovanou podzemní kulturu Odz Manouk. Druhá skladba Դյուցազնամարտ je kakofonní bestie, útočná a s potřebným vokálním doprovodem. Včelí disonance si drží své teritorium, aby se do ní po čase přidal klávesový náladotvůrce coby stejně primitivní a na kost odhlodaný průvodce nevádbným prostředím. Právě on má poté ve své moci rozostření a zvukové dobrodružství, které skladbu posílají do dalších minut. Pořád jsme v zajetí podivné, zvrácené a až děsivé scenérie.


A tu v dalších poryvech Odz Manouk poctivě drtí, stejně jako ji nechá nahlédnout do světa uměleckého narušení. Celkově je Ծ​ո​ւ​ռ (Tzurr) blacková atmo disonance víc než cokoli jiného, takže potud tento popis vyloženě stačí a nahrává. Album se více drží své nekompromisnější tváře. Při tom se samozřejmě vyžívá v nepříjemných zákrutách podzemního nesouladu, ale vše se děje jako by ve větší rychlosti a snad i s jistým opovržením tento nesoulad nějak dramaticky pitvat. Od toho tu je Bosoragazan. Ծ​ո​ւ​ռ (Tzurr) je animálnější z obou sourozenců, s větším tahem na branku a svázanější s pudovým vzplanutím černočerné mysli autora. V mém případě ale také platí, že o něco méně zajímavé, povznášející. Jak album začíná, v podobném duchu i končí. Závěrečná věc Անուլիոս to drhne v pomalém tempu a i když tolik nelítá éterem, do větším obrátek se dotlačí až v samém konci.

 


Yagian a jeho hudební zvíře Odz Manouk vydali v létě dvě alba, která potvrzují kvalitu a podivuhodnou esenci black metalu z rukou někoho, kdo si kultovní status zaslouží. Bokem od hlavních profláklostí, s otiskem svéraznosti a osobního přesvědčení. Za téměř hodinu a půl jsme svědky ryzího podzemí, domácího přístupu a přehršle možností, jak tento zatuchle motivovaný černý kov povznášet z hlubin a nechat rozeznít jeho zvláštní říši motivů, zvuků a dalších návazností. Bosoragazan mě trklo víc než Ծ​ո​ւ​ռ (Tzurr) právě proto, že je vyšinutějším a překvapivějším dílem, než jeho usedlejší a méně rozkročené dvojče. Doporučit ale musím obě díla, mají co říct.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky