Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Onirik - Curling Serpents Under Stone

OnirikCurling Serpents Under Stone

Victimer1.8.2025
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Tradičnější, melodičtější a k raným blackovým devadesátkám natočený Onirik.

Portugalský alchymista Gonius Rex se vrací se svým blackmetalovým projektem Onirik. Jeho okultní a lehce disharmonické bádání se postupem let a vznikajících alb hezky vyprofilovalo. Výsledkem byly nadstandardní počiny, z nichž jsem si maximálně užíval zejména poslední dvě kapitoly magického mudrování, tedy Casket Dream Veneration a The Fire Cult Beyond Eternity. Čas pokročil a po pěti letech je tu nová várka současně viděné metalové staroby. Hojnými melodiemi a středověkou oddaností honosící se sbírka. Vítejte v ruinách s kroutícími se hady pod šutrákem u vstupní brány. Tedy s Curling Serpents Under Stone.

 


Goniova záliba ve vyvolávání středověkého umění je na tomto albu naprosto zřejmá. Onirik se drží svých postupů, ale daleko více se obrací do minulosti, k primitivnějšímu atmo blackovému vyznění, kdy na hraně harmonie a disharmonie zjevně prahne po době, kdy louče znamenaly světlo a hradbami se rozléhal hlahol oněch časů. V tomto aspektu musíme vnímat nové album Onirik jako retrospektivní, přes to nejede vlak. Navíc, když samotné promo materiály hlásí významný vliv starých alb Satyricon, Emperor nebo Isengard. Celkově je ale dobré vnímat, jak se Gonius Rex snaží propojit staré mýty s novým a léty vypiplaným přístupem progresivisty. Curling Serpents Under Stone je ale především oddanost středověku a hodně melodické album. Tahle tvář nahrávky bezesporu vede. Je to nejvíc přímočará a melodická deska Onirik vůbec. Taková až nezatížená.


Aniž bych si nejdříve četl to promo povídání, bylo jasné, že sklepní portugalský projekt se ubírá jiným směrem. Jeho řekněme okultní a bádavý přístup je otupen a do popředí se dostává stará primární síla. Gonius Rex je bardem objímajícím black metal, dungeon atmosféru a chuť se po svém orientovat v raných devadesátkách. Tam vznikal základ a kultovní alba, ke kterým se dnes obrací víc a víc interpertů. S podobným zaujetím bylo nahráno například poslední album Old Forest.


Fight, fight, fight... Ne, nejsme v Bílém domě u navlékání ponožek pana prezidenta, ale to se Gonius Rex v hrdé nátuře alba za nic neschovává. Tahle rázná zvolání, nebo nijak nerušené středověké motivy jsou všeříkající. Nálada je bojovná, ale pozor - vůbec ne prostoduchá, to by se ostatně u Onirik ani nemohlo stát. Jen jsou tyhle aspekty vytaženy, dejme tomu odhaleny na kost. Jinak jsme na staré známé adrese, kde se jednotlivé motivy slušně zacuckávají a není to úplně zadarmo. Pár svůdných pavučinek má i tahle nahrávka. Posláním je spojit hlad a díky po specifické době s typicky rafinovaným autorským vkladem Onirik. A tak se i děje.

 


Pokud jste dobře seznámeni s jeho předchozími alby, musíte uznat, že nejde o složitou záležitost. Díky svému charakteru děj Curling Serpents Under Stone rychle ubíhá a my si užíváme především melodickou a atmosférickou, a jen mírně jedovatou jízdu hradbami. Otázkou je, jestli bude méně komplikovaná povaha desky po vůli posluchačům, kteří si zvykli na konstruktivnější a okultnější přístup. Já jsem byl původně zaskočen a zklamán, ale způsob, jakým se s tím Onirik vypořádal, je kouzelný a hlavně kvalitně zvládnutý. K novince se budu vracet asi méně, jako k mým nejoblíbenějším zastávkám projektu, ale bude to právě pro její méně záludnou a vlastně dosti otevřenou povahu. Je svým způsobem krásná.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky