Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Za chvíli bude jaro, tak se na něj trochu připravíme. Or totiž mají venku novou desku, kterou pojmenovali právě Jaro. Zda zní jarně, si netroufám jednoznačně potvrdit. Zda vypadá jarně, už záleží na úhlu pohledu, jelikož přední obal, byť náležitě barevný, představuje blíže neidentifikovatelné zátiší. Skoro se to jeví jako tajná skládka rozkrytá při jarním tání sněhu. Ale to mi zas neštymuje se zbytkem jakéhosi komixu uvnitř vloženého listu do gramodeskové pošetky. Však grafická práce na úrovni těžko pochopitelné je pro Or vesměs vlastní. Však vzpomeňme na rozlepující se recyklovaný papír minulé debutové edice eponymního alba. Tam v tom šedém minimalismu bylo jen stroze napsáno „or“ a bylo s hlavním front coverem vystaráno.

Ale nejen po grafické stránce jsou Or podivní. Textová složka je kapitolou sama pro sebe a jakkoliv jsem se snažil vcítit a vstřebat význam slov, co na mě trojice chrlí, nechytal jsem se. Zjevně jde o emoční strunu, kdy slova nejsou tolik významná, ale spíše se snaží být dalším nástrojem vhodným k dokončení nálady té které skladby. Podobně tomu myslím mají The.Switch. Jenže Or fungují na jiném poli, minimálně co se týče komunity, ve které se pohybují. Však to jistě znáte, jsou to všichni ti diy štítkem opředení fullmoonaři podporující boj proti útlaku společnosti a zachraňující nejednu kliniku. Třeba to zní ironicky nebo snad i cynicky, ale vážně to tak nemíním. Jde o to nastínit si hranice působnosti, které snad dopomůže k pochopení toho, co se na LP Jaro odehrává. Je to zkrátka druh komunity, do kterého nevidím, a na venek na mě působí tímto obecným popisem.

Skoro to vypadá, že jsem začal pěkně z ostra a začal poukazovat na svérázné podivínství, které kolem sebe kapela vrství. Nenechte se oklamat a čtěte dál, neboť Jaro je deskou kvalitní, příjemnou a dobrou. Jde o smyslnou společnici, která dopomůže v domácnosti k oddychu, ačkoliv ty noise-rockové výpady mohou vzbudit dojem rušivého elementu. Je to ve výsledku relativně poklidná věc s jasnou strukturou. Pochopitelně se to bez hvízdání aparátu neobejde, to bychom nemohli za vydavatelem hledat logo Silver Rocket. Určitá forma agrese tu má své místo a najdeme ji snad právě ve vokálu, jehož způsob frázování je občas vysokofrekvenční. Je to znát i na práci všech nástrojů (vlastně jen basa, kytara, bicí), které mají role rozdělené a neopisují od sebe. Je vyloženě radost se na jejich party soustředit a vnímat tu barvitost a ve výsledku i prostou jednoduchost. Však na tom tahle Or muzika přece staví, nebo ne?

Délka celého díla se spolehlivě vejde do třičvrtěhodiny, což není ani málo, ani moc. Za tu dobu vás stačí vyslat na oběžnou dráhu pohody, když se budete „pouze“ kolébat na vlnách hudby jako takové. Nebo vám trochu zavaří mozkové závity, když se budete snažit hledat v symbolech význam, poselství, skryté tajuplnosti nějakého řádu. Vždycky z toho ale vyjdete s čistou hlavou jak Bernard. Tahle deska je fajn, možná mám předchozí nahrávku raději, ale po čase si to určitě sedne. Nejprve jsem se ke koupi stavěl fakt laxně, protože ten obal mě dost odrazoval, to přiznávám na rovinu a do dneška jsem si k němu nenašel jedinou sympatii. Ale hudba Or mě zase přesvědčila, takže vítej doma Jaro.