Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na úvod bych se vrátil k vašim počátkům a zeptal se na motivaci, která vás vedla k založení kapely? Nebo vůbec k tomu, že člověk začne hrát, dávat dohromady svoje nápady a třeba i životní postoje prostřednictvím muziky.

Ahoj. Myslím, že u nás to bylo stejný jako u kohokoli jinýho. Všichni jsme začali hrát už v pubertě. Adámek měl rád grunge, já punk a František divný rockový kapely. Dohromady jsme pak začali navzájem poslouchat věci, co měli rádi ostatní (František začal poslouchat něco normálního) a to se začalo promítat i do toho, co jsme společně hráli. Životní postoje se podle mě zásadněji formují až později, než v době, kdy jsme spolu začínali hrát, fungování v kapele a v prostředí kolem nás ale moje životní postoje dost zásadně ovlivnilo.

Někde jsem svého času četl, že v hudbě už bylo vymyšleno snad všechno a zkombinováno všechno se vším. Pravdě se asi blíží to, že dnes zní hodně kapel podobně nebo skoro stejně a rozlišit jednu od druhé je problém. Jak se Ty díváš na něco jako “vlastní tvář kapely”? Máte recept?

Pravda to možná je, ale pokud tomu tak je, snažím se podobný kapely neposlouchat. Rozhodně bych s tím tvrzením souhlasil v případě metalu nebo post-rocku/post-metalu a podobně, tady mě neustálý nekonečný vykrádání Neurosis nebo GY!BE naprosto přestalo bavit. Jinak ale myslím, že u nás je spoustu zajímavejch kapel s vlastním zvukem - recept bude asi v tom, že se ty lidi právě nenechají svázat nějakým škatulkováním, nejdou do kapely s jasně vytyčenýma hranicema a nechaj prostor i jiným vlivům. Nevím, nakolik mají Or nějakou “vlastní tvář”, ale cením si na tom především toho, že se nebráníme různým inspiracím, a výsledný písničky jsou konsenzus našeho místy odlišnýho hudebního myšlení.

Snažíte se při skládání vždycky dojít k nějakému kompromisu všech tří, nebo je jeden z vás dominantní skladatel? A třeba nejen to, ale funguje i jako hlavní tvář kapely, frontman či jak to nazvat...

Rozhodně musíme být s výsledkem spokojení všichni, to se zpravidla děje až v okamžiku, kdy se nějakým způsobem projeví nápady každýho z nás. Jednoznačně jsou tak písničky zcela kolektivním dílem, i když faktem je, že nejčastěji přijde se základním riffem Adam. Jeho následná deformace z mojí a Františkovy strany je pak ale většinou velmi radikální. Občas se skvělá písnička vyloupne přímo z jamu, který se na zkouškách snažíme pravidelně praktikovat. Jednak nás to baví, zároveň to upevňuje něco jako naše společný hudební chápání a můžem díky tomu být schopni i řešit různý krizový situace během koncertu (někdo se zapomene, udělá chybu apod.). Na základě výše uvedeného tak rozhodně nemůžu říct, že by někdo z nás byl “frontman”...

Jaké kapely bys obecně označil jako ty, které Tě nejvíc ovlivnily? Ať už muzikou nebo třeba i svým přístupem ke scéně, k životu?

Z těch kapel, který v současný době považuju za pro mě nejdůležitější, jsou to určitě Fugazi - hudebně i myšlenkově. Nedávno jsem se znova podíval na Instrument (dokument mapující deset let Fugazi - pozn. red.) a opět mi to dalo nesmírnou dávku energie a víry v určitej způsob života. Tahle kapela je pro mě neskutečně inspirativní po všech směrech. Určitě to tak má víc lidí a já se tomu nedivím. Dál jsou pro mě hodně důležitý třeba Jawbox, Lungfish, Karate, Shellac...a samozřejmě kapely kolem Silver Rocket.

Vaše “upsání se” Silver Rocket mi ve své době přišlo jako logický krok a když vidím kapely, které jmenuješ, celé to dává smysl ještě o něco víc. Jak zatím hodnotíš spolupráci se SR?

Já bych ani neřek “spolupráce” - už se dlouho známe, máme zálibu ve stejný muzice (respektive SR nás do značný míry naučili tu muziku poslouchat), a vydání desky pak bylo, jak píšeš, víceméně logickým krokem. Samozřejmě si toho moc vážíme. Případný organizační nebo “obchodní” (fuj, to slovo mi sem moc nepasuje, ale na jiný jsem nepřišel) záležitosti vždycky fungujou skvěle. Minimálně ze strany Silver Rocket určitě. O distribuci se stará neskutečně - občas až moc - pečlivej Záhoř (jinak bubeník v Lysse), takže jedinou komplikací mohou být jeho epický hodinový monology, když s ním mám schůzku na předání desek.

Desky na vinylu u vás nebyly zpočátku samozřejmostí, ale poměrně rychle jste tenhle typ nosiče přijali a momentálně mám dojem, jste se tzv. našli. Co pro Tebe představuje gramodeska jako hudební nosič?

Na vinylu jsme chtěli vydávat vždycky, nese to ovšem samozřejmě vyšší finanční investici, kterou jsme si první roky nemohli dovolit. Split s Unnou byl jednodušší v tom, že se na něj skládalo sedm lidí, LP pak skoro celý zaplatili Silver Rocket. Vinyl je pro nás pochopitelně nejkrásnější a nejkvalitnější médium. Poslech hudby z gramofonový desky má úplně jiný parametry než mp3 nebo CD, je to určitej rituál a i kvalita zvuku je úplně někde jinde. Osobně CD vůbec nekupuju a všichni máme doma svojí sbírku desek našich oblíbenejch kapel.

V čem je podle Tebe zvuk gramodesky kvalitnější než zvuk na CD? Kompakt přece na trh přišel právě proto, že jeho parametry pro zvukový záznam jsou výrazně lepší, než jak tomu bylo a je u vinylu.

Poslech hudby z vinylu má podle mě větší množství pozitiv, který výslednej dojem z nahrávky můžou posunout nahoru. Jednak je to tedy samotná kvalita zvuku - bohužel se ne úplně vyznám v technickejch parametrech zvuku, ale pro vinyl se většinou dělá jiná verze masteru, než pro digitální média. Zároveň i samotnej mechanickej záznam zvuku na vinylu funguje jinak než na digitálních nosičích, což ve výsledku - podle mě - dává zvuku gramodesky celistvější a plnější zvuk, na kterém zároveň výrazněji vynikne charakter samotný kapely. Vinyl je zvukově variabilnější, CD většinou výrazně potlačí typický vlastnosti konkrétního interpreta. Pro důkladnější rozbor tohohle tématu doporučuju čtenářům Tvůj rozhovor s Ondřejem Ježkem, kterej se mimochodem postaral i o mastering naší desky (odkaz tady: http://www.echoes-zine.cz/rozhovory/ondrej-jezek-nezajima-me-nejakej-dokonalej-univerzalni-zvuk)  

Jaký jsi posluchač hudby? Když tuhle otázku probírám se známými, zjišťuju, že jen málokdo si dneska dokáže udělat čas a pouze poslouchat. Bez další práce, surfování po internetu, umývání nádobí...

Osobně mám hodně rád poslech hudby během cestování, kdy mi hudba rezonuje s ubíhající krajinou nebo i jen s cestou do školy a do práce. Jednak tím právě využiju čas, kterej je zabitej jinak velmi nenáročnou nebo stereotypní činností (což umožňuje soustředit se na hudbu), zároveň mi to i pomáhá uvědomovat si pocity z ní a nějak je charakterizovat. Líp se při takovejch momentech na hudbu soustředím. Doma si na hudbu taky dokážu udělat čas, miluju pocit prvního poslechu čerstvě koupený desky, prohmatání obalu a sledování textů, nebráním se ale poslechu hudby v pozadí k vaření nebo uklízení. I to má svoje kouzlo a nevidím v tom vůbec nic špatnýho - nijak tím podle mě danou nahrávku nedevalvuju, jen jí nechám zpříjemnit mi jinak nezábavný okamžiky.

S tím možná souvisí i náročnost na zvukovou kvalitu jednak samotných nahrávek, a pak samozřejmě i toho, na čem tu muziku posloucháš. Jsi náročný?

Rozhodně. Samozřejmě do té míry, kdy to ke kapele sedí. Pokud se například nějaká hcpunková kapela chce prezentovat napraseným odporným zvukem, beru to na sto procent.

Tohle je pro mě poslední dobou velká otázka a skoro bych řekl až výzva - tím myslím přijmout kapelu, která udělá UG zvuk někde ve zkušebně a prezentuje to jako přednost. Jak k tomu pak přijdou kapely, které se snaží, investují do studia, do lidí, kteří umí udělat dobrý výsledek? Nač se potom snažit?

Nemyslím, že by se to dalo tímhle způsobem porovnávat a zobecňovat. Každý od svojí kapely čeká něco jinýho, v otázce nahrávek je samozřejmě většinou hlavním cílem udělat něco, za čím si člověk může stát i po zvukový stránce, tj. kvalitní srozumitelnej zvuk, kterej dává kapele nějakou tvář a sedí k ní. Na druhou stranu existujou ale i jiný cesty, napadá mě příklad našich kámošů Hlinomaz, kteří teď nahrávali split kazetu s brněnskými Enten og Eller formou živýho koncertu v bejvalejch jatkách kousek za Prahou. Údajně z toho vylezlo něco naprosto šílenýho, ale celej tenhle koncept mi přijde mnohem hodnotnější, než spousta “profi” nahrávek, který jsou často jedna jako druhá.

Když jsi zmínil to splitko, nedá mi to a zeptám se - nemáš dojem, že těch splitek je v porovnání se samostatnými deskami poslední dobou až moc? Jejich smysl v hcpunkové scéně (a nejen v té) tím samozřejmě nijak nepopírám … prostě jen dojem. A možná ještě jedna otázka - kromě zmíněného sedmipalce s Unna, plánujete nějakou další sdílenou desku?

Split je určitě dlouhodobě a zejména poslední roky hodně oblíbený formát, v porovnání se samostatnými deskami jich je možná víc, ale popravdě jsem tuhle otázku - že by splitů bylo “až moc” - zatím vůbec neřešil, vůbec mě nenapadla. Je to podle mě hezkej příklad nějaký kooperace, která v hcpunkově scéně existuje, čili splitka k ní budou vždycky patřit. V mainstreamovým popu třeba tenhle formát prakticky nenajdeš.

Co se týče Or, docela se nám daří skládat nový věci, ještě ale úplně nevíme, jak s nimi naložíme. Jedna by se měla objevit na chystané kompilaci pro skate fanzin Crook, zbytek zatím určení nemá. Rozhodně bych se ale nebránil nějakému dalšímu splitu, nápadů a kamarádů, se kterejma bych rád měl společnou nahrávku, je určitě spousta.

Lze od nových skladeb očekávat nějakou změnu ve vašem výrazu? Zkoušíte hledat nové cesty, přístupy?

Nové věci jsou asi trochu jinde, než u nás doposud bylo zvykem, zároveň ale podle mě celkem přirozeně ze starší tvorby vycházejí. Hodně se nám v poslední době dařilo skládat písničky čistě na základě jamu, kde se často nebojíme hrát úplně jinak, máme tím pádem několik dost klidných věcí, nechybí ale ani tvrdší a rychlejší. Jsem celkem zvědavej, jak to bude znít s odstupem na nahrávce. Nijak cíleně jiné postupy nehledáme, necháváme tomu procesu celkem volný průběh a vše se vyvíjí tak nějak pozvolna samo, což je podle mě ideální - nemá cenu nic na sílu hnát. Pro představu můžu říct pracovní názvy písniček: mj. Slayer, Helms Alee, Jawbox, Fugazi/Evens.

S Fugazi jsme začali, s Fugazi i končíme. Poslední otázkou proto zůstanu u nich a zeptám se, jakou desku(y) máš od nich nejraději? Jinak děkuju za rozhovor a přeju dobré zítřky.

Tak to je dost složitá otázka na závěr...asi Repeater, ale těžce mu konkuruje Argument. Já taky děkuju a ať se Echoes zinu i tobě daří!