Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Orange the Juice jsou chaotici. Ale jen na první poslech. Vezměte Mr. Bungle a obraťte ho naruby - namísto rockového základu se sem tam avantgardní / jazzovou vsuvkou dostanete masiv jazzový s výstřelky kamsi ke kytarovým extrémům. K tomu přidejte dechovou sekci, andělský chorál a sklenku šampaňského. Stačí? Doufám že ne, protože Orange the Juice jsou ještě mnohem víc.

Doposud se mi nestalo, aby mi na recenzi došlo CD s bonbóny. Až teď. Od pohledu jsou to karamelky Krowky, jenže Orange the Juice jsou z Polska a ve zprávách říkali, že ... no prostě jsem si zatím nedal haha.

A teď vážně. První dojem z poslechu byl jasný – chaotický mix žánrů a stylů, rychlostí tempa, nástrojů, elektroniky, atmosféry ... prostě všeho. Otrlí posluchači a fanoušci Carnival in Coal začnou s druhou skladbou „Summer Sea“ a zkusí zapřemýšlet, jestli má smysl ubírat se dál. Předesílám, že určitě má. Pro méně otrlé to vezmeme z konce moderního jazzového komba s velmi nápaditým elektronickým podkresem a atmosférou kavárny pro více movité. Nálada „The Message“ je právě taková – decentně vycinkané činely, saxík jak z mlžného oparu (vzpomeneme na „Perdition City“ od Ulver, že jo) a chlípný hlas úplně vepředu. OK, tak kavárna pro více movité a lehce ujeté, zvlášť díky poslední minutě skladby.

V duchu moderního jazzu se alespoň v úvodu nese i pátá „Report“ založená na klavíru, base, bicích a hlavně altovém saxofonu. Jenže deset minut je dlouhá doba, prostoru je spousta a improvizacím se meze nekladou. Improvizacím se zvukem, s elektronikou, s kompozicí. Orange the Juice evidentně pravidla nemají, ta tradiční nerespektují a jediným pravidlem je pro ně výrazová volnost omezovaná pouze vlastní fantazií a nástrojovým parkem. A ten mají široký dostatečně. Navíc klasiku znají, mají ji v rukách a z nejednoho místa na albu je znát, že by se jako jazzová kapela v pohodě uživili. Jenže jim to nestačí a tak experimentují.

A nebojí se ničeho. V závěrečné, víc jak 20 minut dlouhé skladbě "I Was Wrong" vedle sebe stojí nádherná soulová pasáž (zamilovat se do hlasu hostující Idy Zalewské je tak snadné), bluesově pojatá kytara a totálně kanální vokál hned o minutu dál. Vše pak završuje dlouhá free jazzová improvizace mizící někde v nekonečnu. Ale hlavně – ono to celé funguje. Změna následuje změnu, posluchač je chvíli konejšen hřejivou atmosférou letního dopoledne a vzápětí vhozen do ledové sprchy. Trochu sauna, trochu exotická pláž, trochu knajpa páté cenové. Disonance jako heslo dne.

Je ale třeba předeslat, že pocit násilí a snahy slepit všechno se vším muže přijít a dost pravděpodobně i přijde. Ministr dobrého vkusu varuje - první poslech na vás může zanechat následky. V tomto duchu jsem s albem začínal, chvíli ho nechal ležet a pak se k němu vracel. A ono postupně zrálo, projasňovalo se a vše do sebe začalo zapadat. Členové Orange the Juice jsou evidentně šikovní muzikanti s hromadou nápadů, smyslem pro hudební anarchii (v tom nejlepším smyslu) a nekonvenční přístup, který se mimo hudbu promítá i do překrásné CD edice. Jen chvíli trvá, než na to člověk přijde.