|
|
||||||||||

Koho uhranula masívní hypnotická síla bezejmenného debutu z roku 2019, měl by zpozornět. Islandský blackmetalový projekt Óreiða se vrací s novou nahrávkou Nóttin, ačkoliv o nový materiál nejde. Je tomu vlastně naopak, jde o pohled pár let zpátky. Nóttin je kolekcí čtyř skladeb nahraných a poté zapomenutých v roce 2016. A když je autor znovu našel, rozhodl se je vydat. Oproti debutu, který mocnou monotónní hmotou špinil daleký výhled na moře, je Nóttin o poznání surovější záležitost. Atmosférický lesní black metal, který je pořád dost epický, ale víc přízemně a primitivně. Muzika, ke které se hodí tiché šero beze slov a která škrábe kůru ze stromů. Jinak je vše při starém a jako u mnohých dalších se ani u Óreiða nesluší hovořit jmény nebo názvy. Postačí pár základních informací a římské číslice jako označení songů.
Pokud se tento materiál z nějakých důvodů ztratil, jeho nález potěší pravověrné blekoše, kterým sedí lo-fi vyznění a atmosférická temnota bez širšího záběru. Styl Óreiða je monotónní, špinavě valivý a svým způsobem těžkotonážní. Samozřejmě je třeba nahlédnout hlouběji pod slupku, její povrch nabídne jen minimum zajímavostí. Už proto, že sound Nóttin je o dost podzemnější, jako tomu bylo u debutu, a na povrch se nedostane jen tak něco. Syrová hmota souzní s lesním večerem, kdesi v povzdálí přicházející tmy je slyšet cvrčky (skladba II, schválně...) a na malém území se odehrává poměrně silná očista špínou.

Jako nejatmosféričtější bych označil třetí skladbu, která se i v tom malém, stísněném prostoru krásně otevře a jako by hleděla skze stromy do tmavých, hlubokých údolí, ve kterých se dá snadno ztratit. Na přetřes tak může přijít podobnost s různými mrazivě epickými spolky, jako nejbližší bych volil jména Paysage d'Hiver, Darkspace nebo možná i Lunar Aurora. Je ale pravda, že právě na tomto místě se Óreiða nejvíc odváže, vytáhne nejvíc melodií, které se nabalí na původní, neustále se opakující motiv. V ostatních sklabách je ta emoční, pyšná epika víc přidušená, ale přítomna je po celou dobu alba, to je zjevné. Jen zní víc temně a zle, oproti ní je třetí díl vyloženě euforický.
Půlhodinu trvající materiál je pro čtyři výpravné skladby ideální délkou, nic se nezdá býti navíc. Přiznávám, že k tomuto ostrovnímu projektu chovám sympatie, i když jsem debutu úplně nepropadnul a nedotknul se pomyslného topu. Nově vydaný matroš bych neoznačil jako lepší nebo horší, je zkrátka krapet jiný. Je divočejší, ale jinak je styl projektu daný a fakticky spojující to kruté s hrdým docela výmluvným způsobem. Jen si myslím, že debut byl o něco kouzelnější. Tady se kouzlí víc po tmě a míň okázale. Ale o tom prostě Nóttin je.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:DIY
Vydáno:Listopad 2022
Žánr:black metal
1. I
2. II
3. III
4. IV

Óreiða
The Eternal

Óreiða
Óreiða

Nadja
Queller

My Dying Bride
The Manuscript (EP)

Anaal Nathrakh
Vanitas

Meslamtaea
Weemoedsklanken

Satyricon
Satyricon & Munch

My Dying Bride
Feel the Misery

Nylon Jail
Irreversible Changes

Heiden
A kdybys už nebyla, vymyslím si tě

Ba'al
The Fine Line Between Heaven and Here
Právě vychází zajímavý úkaz v podobě audioknihy Heimatcore, čtěte tiskovku níže:
26.5.2026České rockové ceny Břitva, zaměřené převážně na tvrdší formy rocku, metalu, punku či hardcoru, oznamují nominace za rok 2025, které určilo 39 hlasujíc...
26.5.2026Změna v soupisce kapel se dotýká odpadnuvších Vortex Of End a Outlaw. Náhradou za ně jsou Cromlech a Srd. Více v tiskovce:
25.5.2026Venku je nová kniha s hudební tematikou, a to titul Bejt hardcore není sranda od Michala "Mičla" Dajče. Na 280 stranách Michal mapuje svých 25 let na ...
25.5.2026Bansko-bystrická post-blacková kapela Solipsism právě vydala své nové album nazvané Pedagogy for the Existentially Exhausted, které je kromě digitální...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.