Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
OSA Killers - Babylon (demo)

OSA KillersBabylon (demo)

Jirka D.15.1.2013
Zdroj: promo CD-R (mp3, 320 kbps)
Posloucháno na: Panasonic SL-SX428 / Sennheiser HD202
VERDIKT: Pokud je účelem nahrávky dát o sobě vědět, oznámit městu a světu, že tu jsou OSA Killers, pak je všechno v pohodě.

Klikatými cestami se ke mně dostala nahrávka jihočeských OSA Killers a snad se nikdo neurazí, když ji označím jako demo. Vypálené CDčko s vloženým listem informací a grafikou mizerného rozlišení vidím jako novodobého pokračovatele kazet s černobíle xeroxovaným obalem. Druhým důvodem pro označení z chvostu hudební produkce je sám obsah, který vyšší ambice prostě nemá.

 

Poslouchat desku „Babylon“ znamená vrátit se minimálně o deset let zpátky, kdy vrcholila vlna českých kapel reagujících na americkou nu metalovou scénu. A z nich vytáhnu pouze jedno jméno – Satisfucktion – protože právě u nic slyším největší inspiraci OSA Killers. Dostáváme se tak do nepříjemného problému, kdy zaléváme minimálně dvakrát propraný lógr horkou vodou a čekáme, že z toho bude dobrý kafe. Nebude. Kluci mají evidentně naposloucháno, vlivy kapel v čele s Korn („Price for tenderness“), ale i Limp Bizkit nebo Slipknot (ve skladbě „School time“ jde téměř o citaci předlohy) jsou evidentní, jakkoliv je jejich projev smočený i do rockové písničkovosti a hard corové přímočarosti. Jenže i tohle už tu bylo, v originále i v zástupu pokračovatelů a tak ani po Fieldyho vzoru vytažená basa nepřekvapuje trochu zorientovaného posluchače.

 

Vedle předvídatelných a nijak složitých kompozic (což nemusí být zase tak špatně, jak se zdá), působí poměrně zajímavě vícehlasé zpěvy, i když jejich provedení je tristní – hlasy se často nepotkávají ve správný okamžik, rozbíhají se každý jinam a tak i z celkem silného prvku cítíte nedotaženost a zmar. Demáčovému pocitu dopomáhá i zvuk nahrávky, který byl pořízen v bůhví jaké garáži a z ní si odnesl všechna pro a proti takového prostředí. A těch proti je jednoznačná většina, nemluvě o poskládání mixu.

 

Na albu se mi vlastně líbí jedna jediná věc, jeho energičnost. Zažil jsem kluky živě a jejich set se mi zůstal v hlavě právě kvůli energii, která z něj vyzařovala. A ta na desce obsažena je. Všechno ostatní ale pokulhává, nebudeme si nic nalhávat. Pokud je účelem nahrávky dát o sobě vědět, oznámit městu a světu, že tu jsou OSA Killers, pak je všechno v pohodě. Pokud ale budeme chtít měřit úspěch jinak než podle počtu rozdaných kopií po kamoších, bude to ještě lopota.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky