Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Hlavou létají různé myšlenky a patří k nim i ty nedobré, ubíjející. Duševní exkurze na samý okraj zdravého rozumu, jakýsi rozbor nahromaděného stresu. Rozklad toho dobrého. Zhruba tyhle pocity se mi honí hlavou u poslechů kteréhokoliv alba P.H.O.B.O.S. Jejich diskografie jich nabízí celkem pět. O této francouzské kapele jsme už ztratili pár slov v rámci recenze předchozího alba Phlogiston Catharsis. O tom, jak by šlo chápat jejich tuhou industriální hudbu jako spojení Red Harvest a Blut Aus Nord, kdy navíc se druhými jmenovanými spolupracovali v rámci split alba Triunity (2014).

Musím se přiznat, že jejich poslední práce mi prošla mezi prsty a ani nevím jak si to vysvětlit. P.H.O.B.O.S. mám totiž opravdu v oblibě. Jejich destrukce jakékoliv naděje sice činnosti srdce příliš nepřidá, ale je to přesně ten typ muziky, po kterém sáhnout, když je chuť na něco apokalyptického a přitom těžce industriálního. Ale není doom jako doom a spolu s albem Bleaker Beater ho berme víc pocitově než stylově. Tohle album je tvrdá elektronika, nikoli metal. Což však nijak nemírní bolest, kterou vyvolává.

Dnes už jen dvojice přistoupila k zatím poslednímu albu jinak. Pokud minulé čtyři řadovky hoblovala kytary a těžila z jejich síly, dnes na ně rezignovala a podřídila vše elektronice. Samozřejmě, jak je u P.H.O.B.O.S. zvykem, v řádně hustém a neúprosném provedení. Kapela svým způsobem dál zůstala věrná industrialnímu doomu, jen na něj pohlíží čistě elektronicky, bez strun a živých nástrojů kompletně. Bleaker Beater, to je osm skladeb těžké, líně se plazící elektronické hmoty. Směs tvrdé elektroniky, industrialu a dubu. Jednou z otázek, které si na konci recenze zodpovíme bude, jestli P.H.O.B.O.S. kytary chybí nebo nikoliv.

Najednou jsem pocitově docela blízko kapelám jako Nadragea nebo Human Vault, které se mnou cvičily svou temnou, nihilistickou elektro masáží loni jako proma od Aliens production. Najednou je to znovu tady, ta přítomnost plazících se sonických výlevů, úmorně tupých a přitom bodavých temp. Už Pyrocene Antibodies, první skladba alba s bědujícím chorálem, nabízí spojení post-doomové avantgardy, které je někde v šedé kůře mozkové napojeno na Blut Aus Nord (nebo Yerûšelem), ale zároveň je vedeno víc do typického dark elektronického prostředí. O což se, i přes dubové hrátky, snaží následující a také přitažlivá Haemophiliac Stomp. P.H.O.B.O.S. se vměstnali hluboko do drsné a bezútěšně programované kabeláže, odkud je k živým nástrojům opravdu daleko.

Kapela se zavrtala do tuhých, nevětraných elektro konstrukcí, které systematicky boří naděje na větší oživení. Tohle slovo prostě není ve slovníku alba Bleaker Beater. P.H.O.B.O.S. sestupují skladbu od skladby níž pod povrch a dolují jen tučné strojové hudební koma. Pokud ještě třetí věc Basalt Ganglia nabídne malý motiv k nadechnutí, dál už to jde opravdu ztuha. Hyperkalem Pathogens má tak pomalé tempo, že se málem zastaví a zhroutí se. Pokud na albu zůstává pachuť doomu, je to právě tato skladba, co ho v podobě jeho dekonstrukce vrací do hry. Nezastaví se ale nic, P.H.O.B.O.S. zesílí tlak a servírují Procollapsolog. Solve et Coagula bych si rád představil s kytarou, tahle skladba to nabízí přímo na podnose. Rychlost minimální, to zrůdné leze na povrch a strojničení pro změnu na maximu. Kapela je už po krk na území, kde si můžeme říct, že ty kytary prostě chybí. Mně tedy ano. Už jsem z té stereotypní, prasácky zatuhlé syntetiky v mrákotách a chci se pohnout aspoň o krok. Jak lze ale předvídat, snadné to nebude. Granulahar Toxin dál prohlubuje to, na co právě umírám a východiskem je tedy rytmická zlost na závěr, Beta Blocker. Možná bych na albu ocenil víc takových věcí, tak je jeho poslech dost o nervy. O což ale jde.

Pár slov závěrem. Metalovější P.H.O.B.O.S. jsou mi blíž, než ti čistě elektroničtí. Bleaker Beater je docela silná káva a člověk si musí nechat na zpracování podobně těžké hmoty místo. I přes to, že si myslím, že mám v tomto směru padla, ve mně zatím poslední deska francouzských strojníků nechává mírné rozpaky. Ubíjí famózně, ale beru ji víc jako specialitku a přesun doomového kolbiště na jinou úroveň. Jinak volám po syrovějších a zatěžkanějších P.H.O.B.O.S.