Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pa Vesh En - Martyrs

Pa Vesh EnMartyrs

Garmfrost22.9.2023
Zdroj: CD, 6 panelový digipak, bandcamp
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60 + phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Martyrs maluje temné obrazy, nechává na nás, zda je dokážeme vnímat a užít si jejich kouzlo.

Pa Vesh En je další z řady anonymních projektů. Nutno dodat, že v tomhle případě není opravdu nutné znát jednotlivé členy. Ani to, zda se jedná o regulérní kapelu či jednočlenný projekt. Hudba běloruského Pa Vesh En je natolik tajuplná a svébytná, že je vše přesně tak, jak má být. Nepůsobí křečovitě, vyhýbá se klišé a vše je poddáno atmosféře. Také zvuk s vizualizací.

 

Už v syrových počátcích na Church of Bones, a ještě krutějším následovníku Pyrefication vykazoval styl Pa Vesh En znaky jedinečnosti. V dnešní přesycené době je tohle malý zázrak. Já se k tomuto hodně zajímavému projektu dostal až s aktuální řadovkou Martyrs. Její kouzlo mě doslova vcuclo a vyprovokovalo k nadšenému objevování alb předcházejících šílené novince. Po naposlouchání diskografie mi pomalu docvakly souvislosti a já si tak mohl s ještě větší chutí vychutnat psychopatickou krásu recenzovaného alba. Chtěl jsem napsat novinky, ale v mezičase vychází album další.

 

martyrs

 

Zaznamenal jsem, že velký respekt si Pa Vesh En získal zejména s předposlední Maniac Manifest. Nedivím se. Jedná se o zabijáckou nahrávku. Právě na ní se upustilo od prvotního směřování a vydalo se do divého světa fantasmagorie. Martyrs tuto cestu dokonalo. Album vás metaforicky (když si nedáte pozor tak klidně i fyzicky) zavede na sráz a donutí skočit. Přemýšlel jsem, kam bych vlastně tohle album zařadil a zda se vůbec něco podobného dá vymyslet. Album je divné, je odlišné od většinového směřování. I na poměry raw blacku je Martyrs prosycena podivínskou hudbou. Někde jsem narazil na přirovnání k Black Cilice nebo raným Lamp of Murmuur… Asi jo. Možná. Je to úplně jiný. Pojí je jen ta neúprosná syrovost a temnota. A odmítnutí jakýchkoliv posluchačsky přívětivých pomůcek ke stravitelnějšímu poslechu.

 

martyrs2 

 

Martyrs čiší zmar a zlé rituály. Alespoň tak nahlížím pod dojmem z grafického zpracování alba. Přemýšlím, zda postava ženy je démon, indián nebo oběť… Možná všechno v jednom. Rituálně na mě působí celá nahrávka. Black metal vše halí jednotícím hávem. Před všetečnými zraky ukrývá dark ambient, chorobný death metal i hodně zvláštní doom. Hážu styly, ale Martyrs je všechno a nic. Je to zvláštní cesta do pekel.

 

Skladby pulzují a žijí si svůj vlastní život. Album je rozděleno do tří kapitol – Vigilia, Liturgy a Emanation, přičemž každá obsahuje tři skladby. Po opakovaném návratu do světa Martyrs mě lákají melodické vstupy do jinak těžko přístupných kompozic. Ty jsou místy hodně brutální. Jsou tiché i odporně hlučné. Objevuje se zde občas i ženský vokál a já při tom všem zmaru vzpomínám, že se mi kdysi líbili trip-hopoví Portished či noisově rockoví Garbage. Ano, i tohle je (samozřejmě zmutované) v současném rozpoložení Pa Vesh En ke slyšení. Přes všechny přesahy se stále jedná o špinavý raw. Překvapí schopnost upozadit kytary ve prospěch celkového dojmu. Nic nepadá, nálada roste a pocit neklidu vzrůstá. V noci se ohlížím a doufám, že za mnou opravdu nic nestojí.

 

 

Věřím, že Martyrs nebude šmakovat běžnějšímu posluchači. Možná ani leckterému blackovému fandovi. Pa Vesh En je bizarností plný. Strašidelný jekot, deklamace, hnusný mix a zdánlivě nahodilá stavba skladeb činí z alba pro někoho skvost a pro jiného těžký odpad. Nevím, jestli můžeme hovořit o experimentování. Spíš bych řekl, že se tvůrce (tvůrci) nechali nést vlastní představivostí, v níž se z vysoka kašle na zažité postupy. Martyrs maluje temné obrazy, nechává na nás, zda je dokážeme vnímat a užít si jejich kouzlo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 13.12.24 8:07

Nejdřív jsem si myslel, že tak hrozné to snad nebude, ale po druhém poslechu toho mám dost. Roztrhaná, nefungující, nekonzistentní deska, která má sem tam světlé místo, ale jinak je to zmatek nad zmatek. Takže nakonec souhlasím, současní Massacre je čiré zoufalství.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky