Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pa Vesh En - Martyrs

Pa Vesh EnMartyrs

Garmfrost22.9.2023
Zdroj: CD, 6 panelový digipak, bandcamp
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60 + phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Martyrs maluje temné obrazy, nechává na nás, zda je dokážeme vnímat a užít si jejich kouzlo.

Pa Vesh En je další z řady anonymních projektů. Nutno dodat, že v tomhle případě není opravdu nutné znát jednotlivé členy. Ani to, zda se jedná o regulérní kapelu či jednočlenný projekt. Hudba běloruského Pa Vesh En je natolik tajuplná a svébytná, že je vše přesně tak, jak má být. Nepůsobí křečovitě, vyhýbá se klišé a vše je poddáno atmosféře. Také zvuk s vizualizací.

 

Už v syrových počátcích na Church of Bones, a ještě krutějším následovníku Pyrefication vykazoval styl Pa Vesh En znaky jedinečnosti. V dnešní přesycené době je tohle malý zázrak. Já se k tomuto hodně zajímavému projektu dostal až s aktuální řadovkou Martyrs. Její kouzlo mě doslova vcuclo a vyprovokovalo k nadšenému objevování alb předcházejících šílené novince. Po naposlouchání diskografie mi pomalu docvakly souvislosti a já si tak mohl s ještě větší chutí vychutnat psychopatickou krásu recenzovaného alba. Chtěl jsem napsat novinky, ale v mezičase vychází album další.

 

martyrs

 

Zaznamenal jsem, že velký respekt si Pa Vesh En získal zejména s předposlední Maniac Manifest. Nedivím se. Jedná se o zabijáckou nahrávku. Právě na ní se upustilo od prvotního směřování a vydalo se do divého světa fantasmagorie. Martyrs tuto cestu dokonalo. Album vás metaforicky (když si nedáte pozor tak klidně i fyzicky) zavede na sráz a donutí skočit. Přemýšlel jsem, kam bych vlastně tohle album zařadil a zda se vůbec něco podobného dá vymyslet. Album je divné, je odlišné od většinového směřování. I na poměry raw blacku je Martyrs prosycena podivínskou hudbou. Někde jsem narazil na přirovnání k Black Cilice nebo raným Lamp of Murmuur… Asi jo. Možná. Je to úplně jiný. Pojí je jen ta neúprosná syrovost a temnota. A odmítnutí jakýchkoliv posluchačsky přívětivých pomůcek ke stravitelnějšímu poslechu.

 

martyrs2 

 

Martyrs čiší zmar a zlé rituály. Alespoň tak nahlížím pod dojmem z grafického zpracování alba. Přemýšlím, zda postava ženy je démon, indián nebo oběť… Možná všechno v jednom. Rituálně na mě působí celá nahrávka. Black metal vše halí jednotícím hávem. Před všetečnými zraky ukrývá dark ambient, chorobný death metal i hodně zvláštní doom. Hážu styly, ale Martyrs je všechno a nic. Je to zvláštní cesta do pekel.

 

Skladby pulzují a žijí si svůj vlastní život. Album je rozděleno do tří kapitol – Vigilia, Liturgy a Emanation, přičemž každá obsahuje tři skladby. Po opakovaném návratu do světa Martyrs mě lákají melodické vstupy do jinak těžko přístupných kompozic. Ty jsou místy hodně brutální. Jsou tiché i odporně hlučné. Objevuje se zde občas i ženský vokál a já při tom všem zmaru vzpomínám, že se mi kdysi líbili trip-hopoví Portished či noisově rockoví Garbage. Ano, i tohle je (samozřejmě zmutované) v současném rozpoložení Pa Vesh En ke slyšení. Přes všechny přesahy se stále jedná o špinavý raw. Překvapí schopnost upozadit kytary ve prospěch celkového dojmu. Nic nepadá, nálada roste a pocit neklidu vzrůstá. V noci se ohlížím a doufám, že za mnou opravdu nic nestojí.

 

 

Věřím, že Martyrs nebude šmakovat běžnějšímu posluchači. Možná ani leckterému blackovému fandovi. Pa Vesh En je bizarností plný. Strašidelný jekot, deklamace, hnusný mix a zdánlivě nahodilá stavba skladeb činí z alba pro někoho skvost a pro jiného těžký odpad. Nevím, jestli můžeme hovořit o experimentování. Spíš bych řekl, že se tvůrce (tvůrci) nechali nést vlastní představivostí, v níž se z vysoka kašle na zažité postupy. Martyrs maluje temné obrazy, nechává na nás, zda je dokážeme vnímat a užít si jejich kouzlo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wajgl / 9.3.18 13:32

Já s touhle deskou nemám problém, koupil jsem si ji společně se všemi staršími věcmi WfW takže jsem mohl srovnávat. Je to kapánek něco jiného než Kovy odjinud nebo Věž smrti i když už tam byl náznak kudyma to asi půjde. Z Věže smrti bych vypíchnul skladbu Most - toto je excelentní nedoceněné dílo. Illud Tempus možná u někoho pohoří, ale zároveň si může najít zcela nové posluchače pro které jsou předchozí věci dost syrové. Tohle říkám z vlastní zkušenosti. Nemám problém poslouchat vše od inteligentního popu ala Goldfrapp, Röyksopp až po raw black metal. Hudba mě baví a proč si nedát kvalitní hip-hop když to má hlavu a patu. Mě se nelíbí to mezitáborové plivání na sebe. Ke skladbám by se dalo napsat hodně, komu se líbí německá elektronika jako Projekt Pitchfork tak možná se mu bude líbit i Illud Tempus - zvláště u poslední skladby "Selhání" je podobnost více než zřejmá. Děkuji Morbivodovi za toto dílo a když se vydá zpátky k syrovosti nebo jinudy tak se zlobit nebudu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky