Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Palus Somni - Monarch of Dark Matter

Palus SomniMonarch of Dark Matter

Victimer20.5.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Skutečná rez temné hmoty, obklopující a svírající ze všech stran. Divoká hudební mystika s průmyslovým válcem na pozadí.

V posledních týdnech jsem se dostal k jedné surovosti, kterou nemohu jen tak ignorovat, natož úplně vyndat z hlavy. Už v lednu za dohledu BlackSeed Productions zatnula svůj první ostrý drápek debutující úderka Palus Somni, kterou tvoří trojice Stroda, Eoghan a Imber. V představení těchto postav začneme pěkně odzadu. Za mikrofonem tohoto mezinárodního projektu působí šílená kněžka Imber (Kimberlee Nelson), která jinak praktikuje své hrdelní problémy u Aludra, respektive v dalším mezinárodním dostaveníčku Ancient Hostility. Eoghan je nyní aktivní zejména u ceněných Akhlys, kde v každém správném maniakovi ještě rezonuje atmosférické zlo poslední desky Melinoë. Právě tuhle fošnu Eoghan natřískal. Mistr Stroda je pak hlavním mozkem těžkotonážní dusavé tmy Decoherence, odkud jsme celkem nedávno čerpali v podobě alba Unitarity.

 


Minimálně v případě Akhlys a Decoherence není o čem, tady je ta kvalita daná a potvrzená. Prozatímní snažení Imber mě nechalo v klidu, ale její vokál u Palus Somni plní co má, z podzemí a jakoby v zákrytu za nástroji plodí další zvuk do soukolí mechanismu. Dalo se tedy čekat, kudy se budou kroky projektu ubírat a vše bylo jen otázkou realizace. Palus Somni by skutečně mohli představovat setkání Akhlys a Decoherence na půli cesty. Debutová deska Monarch Of Dark Matter je anorganický monolit, obskurní, chrámovitě bažinatý a jen velmi těžce prostupný. V tomto aspektu je blíže zvuku Palus Somni Strodova domácí mašinérie Decoherence, kdo se tleje v podobné díře bez otvorů k nadechnutí. Akhlys jsou přeci jen atmosféričtější, variabilnější a ač maximálně věrni temnému, okultismem páchnoucímu plánu, nedřepí jen ve vakuu a jejich temnota je daleko více větraná.


Materiál Monarch Of Dark Matter je tíživá tmavá clona, ve které probleskují atmosférické momenty v menší míře a chtíč po tom vidět vesmírné nekonečno je zde prezentován v jiné normě. Dech Palus Somni opravdu páchne a ta kombinace podzemní zatuchlosti a nehumánní urputnosti jde z nahrávky cítit na sto honů. Ten soustavný tlak uzavřeného prostředí. Slyšet víc je ale jen zbožné přání. Deska si to žene v rychlém tempu, do kterého je vkládáno pár vznešenějších motivů, anebo tuhá strojírenská strohost. Trumfy v rukou každopádně drží pocity sevření a kompaktní poloha. Odšpuntovat celou tu ohavnost zkrátka jen tak nejde.


Na jednu stranu tedy nastává problém s tím, že debut Palus Somni neodhalí víc, než vrásněnou agresivitu a když zpomalí, tak se člověk pořád nemá jak uklidnit, v prostředí kaliště to prostě nejde. I když Palus Somni lpí na monotónnosti, umí ji i dostatečně zaměstnat a ukázat na místa, kde je trochu víc prostoru a člověk není jen ohnutý v předklonu, s hustě začazenou dominancí něčeho podivného za zády. Pokud bych měl jmenovat celé skladby, asi bych doporučil dvojici Empyreal Rain a The Dark Maria, protože obě na té urputnosti něco málo slevují. Aby se ale ledy pohly o něco víc, na to není mise této desky stavěná. Jejím charakterem je krutá záliba v definici špíny.

 


Celkově si stojím za tím, že je album Monarch Of Dark Matter je dobře zpracovaným dílem, které v sobě má valivý ohnivý žár spalující pozemské naděje. Navíc se mi líbí ta studená ponurost sousedící s průmyslovým areálem (ty Decoherence prostě zapřít nejdou). A když sem tam přijde na řadu pocit, že je ta silná vrstva nátěru až moc odolná proti náhledům na původní druh materiálu, což může odradit, hlubší průzkum mě stále dokáže přivést do poměrně zajímavého stavu. Něčeho na způsob kombinace sebepoškozování a ocelárenského rituálu odehrávajícího se ve sklepě staré fabriky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ho!!! / 20.5.21 21:56odpovědět

Pěkná recenze, hudba se mi tuze zamlouvá - "valivý ohnivý žár spalující pozemské naděje" - přesně tak!!!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky