Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Panchrysia - Dogma

PanchrysiaDogma

Garmfrost8.10.2018
Zdroj: CD / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Na Dogma se sráží staromilství a moderna. Panchrysia na kořenech staví svébytnou stavbu, kterou sice nebudou obdivovat davy, ale může zaujmout ty, kteří mají rádi dobré řemeslo s vkusnou atmosféru díla.

Kolik znáte blackmetalových kapel z Belgie? Já moc ne. Vystačím si s Enthroned a Cult of Erinyes či s mým letošním objevem LVTHN. Deathových zvěrstvech bych asi vypočítal víc. Co to značí? Buď to, že jsem totální ignorant a nezajímátor, nebo není belgická blacková scéna nijak zvlášť profláknutá. Čím víc se nořím do říše googlu, zjišťuju celý zpocený, že za a) je správně a za b) ani náhodou. K těm lepším z tamních představitelů černé muziky patří i Panchrysia. Nejedná se o žádné nováčky, čili objev roku je to jen pro takové, jako jsem já. Kapela existuje dvacet let a na triku má pět dlouhohrajících alb, která ne jen, že dobře zní, ale dle ohlasů v éteru byla i dobře přijatá. Právě díky ohlasům, které spíše nejsou, než jsou, je evidentní, že Panchrysia není mimo své hranice nijak zvlášť známá, ale kdo slyšel, chválí.

 

A o jaký že typ blacku se tedy jedná? Hrají Panchrysia ortodoxní peklo, depressive či atmosférický metal… post? Nebo se zařadili mezi tzv. moderní vlnu s Watain nebo Merrimack v čele? S Panchrysia se to má tak, že si hrají na písečku moderním i staroškolském. Poslechl jsem si i starší desky a to Švédsko s Norskem tam slyším. Ne že ne. Citovaní jsou Satyricon i Watain. S novinkou to nebude tak lehké, byť o šílený progres se v případě Dogma rozhodně nejedná. Pročistil se vzduch, uklidnily emoce, přidalo na melodiích, možná zvolnilo tempo… Ne, nebojte, o opisování od takových Dimmu Borgir nebo CoF nemůže být taky řeč. Panchrysia hrají poctivý metal, který se nebojí jak zmíněných melodií, tak thrashové řevnivosti.

 

dogma

 

Jestliže jsem na začátku zmínil Enthroned a Cult of Erinyes, rád bych dodal, že je i s Panchrysia spojuje dobré řemeslo a nevšedně napsané skladby. Panchrysia svou pátou nahrávku pojmenovali Dogma. Desku vydává ruský label Satanath Records a vypadá to, že se s propagací opravdu snaží. Vždyť se Dogma dostala i ke mě, hehe. Album je rozděleno do osmi skladeb, z nichž každá je nabitá osobitostí. Úvod patří pozvolně se rozjíždějící Each Against All. Evokuje současnou tvorbu Satyricon se vším všudy. Ale jen do doby, než se přidá thrashový hlas zpívajícího kytaristy Zahrima. Ten po většinu hrací doby vřískavě odsekává své texty, ale potřebuje-li to moment, umí se uvolnit či rozdivočit, a pak teprve vynikne jeho hlas. Tehdy teprve jsem plně spokojen. Je-li totiž něco, co mi příliš na Dogma nesedí, je to právě zpěv. Přitom na starších nahrávkách byl jeho hlas výborně jedovatý. Ale co už! Vynikající rytmika i pestré kytarové vyhrávky se zajímavými basovými linkami ovšem vynahradí hudební zážitek.

 

 

Se skladbou jako takovou se pracuje na Dogma vskutku pečlivě. Rozhodně nemůžeme mluvit o běžné rockové písničce. Skladadatelsky vygradované segmenty někdy čekají, než se vypravěč nadechne a pak společně rozvášní bouři do katarzního rauše. Když jsem zmínil severské vzory, možná bych mohl i podotknout, že v sólech slyším naše Master`s Hammer. Mají v sobě podobně omamné drásavé kouzlo. Asi se tím stejně dostaneme k prakořenům všeho, Bathory. Panchrysia se ovšem nesnižují k pouhému paběrkování na odkazech slavnějších interpretů. Spíš mi připadne, že Panchrysia na kořenech staví svébytnou stavbu. Ne, Panchrysia není stylotvorná kapela, za kterou se potáhnou davy. Jestli se doposud nestala ikonou a kultem, nic se nezmění. Jejich Dogma je jednoduše dobrým příspěvkem do blackmetalového fondu. Nic víc, ani nic míň. Je možné, že v záplavě dalších a dalších nových desek Dogma zapadne, ale pevně věřím, že své fans si najde.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky