Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Panychida - Říruřec / Dreisessel (EP)

PanychidaŘíruřec / Dreisessel (EP)

Garmfrost13.9.2022
Zdroj: mp3 / promo od kapely
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Vynikající počin neustále vyvíjející se Panychidy...

Nabízí se dojem, že novinkové EP Říruřec – Dreisessel je pouhým odřezkem ze stále čerstvé a notně opěvované dlouhohrající předchůdkyně Gabreta Aeterna. A ono to tak v podstatě také je. Trojice nikde nezveřejněných skladeb vznikala během tvůrčího procesu Gabrety, nicméně nehodící se do konceptu tohoto alba dostaly se do šuplíku, kde čekaly na svoji příležitost. Zajisté si pamatujete, že vydání Gabrety předcházela jedna překážka za druhou. Je proto s podivem, že Panychida nejen, že nezatrpkla, ale naopak tvořila nadšeně dál.

 

panychida

 

Onu trojici pojí zejména blackovější naturel a dosti odlišná atmosféra, než skladby pro album. Stejně je zpěv v mateřském jazyce a silný příklon k heavy metalu zejména v kytarách. Tempo skladeb je podstatně svižnější a nálada ostřejší. Bouře les ničící, desku otevírající, vichřici vskutku evokuje. Zato následující Pustina razantně zpomalí. Do obrazu Panychidy vstupují bohaté přechody a šamanské rytmy. Vlčák vás dokáže vtáhnout do kapelních vizí. Vydáte se do snů, do temné krajiny, pamatující si hezké i nehezké okamžiky. Svět osamělých usedlostí, hlubokých lesů beze stopy civilizace... Následující Dřevo pánům příjmem, lidu obživou v tzv. groove stylu zůstává. To je dobře. Panychida vypráví a na poetické obrazy je třeba dostatek prostoru k vyjádření.

 

panychidaII

 

Panychida už dávno není jen blackovou hordou. Respektive pohanskou blackovou hordou. Kytaristé se předhání v hard and heavy liniích - sólové souboje poletují nad rytmickou sekcí a vytváří mnohdy pozoruhodné harmonie. Strunové nástroje v rukou Sinnerala a Honzy V. jsou vskutku lahůdkou. Často se přistihnu, že poslouchám jen ty dva. Což je samozřejmě škoda, protože rovněž Talič s Jakubem nejsou pouhými nositeli rytmu a hutného soundu. Vše je promyšlené, hravé a barevné. Co se týče instrumentální složky, je Říruřec – Dreisessel v mých očích dosavadním vrcholem kapely. Baví mě texty, které jsou zážitkem. Moc se mi líbí obálka i kapelní fotografie, u kterých se zároveň příjemně bavím. Vlčákův styl vrčení je opět skvělý. O něco méně mi do skladeb sedí Honzův deklamační projev. Ale k Panychidě jeho hlas patří, takže neřeším.

 

Zatím jsem mluvil pouze o trojici nových autorských skladeb. EP ovšem obsahuje pět let starý singl se skladbou Prokletí Christlova dvora, což je laskomina po všech stranách. Tento blackově podaný In Flames je pecka jako hrom! EP uzavírá přes dvacet let stará hitovka od čertů Impaled Nazarene Via Dolorosa. Nutno dodat, že do konceptu EP Říruřec – Dreisessel skvěle výtečně zapadá, přičemž od originálu se moc neliší. Což je důkazem, kolik toho mají obě kapely společného…

 

 

Jak tedy ohodnotit Říruřec – Dreisessel nějak normálně bez emocí? Vynikající počin neustále vyvíjející se Panychidy. Byla by škoda, kdyby si takové perly kapela nechala pouze pro sebe. EP samostatně nejen, že obstojí vedle full-lenght nahrávek, ale po právu se dostává do zlatého fondu dosavadní tvorby Panychidy…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky