Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Račte vstoupit do výtahu směr hluboké podzemí. Bude vás to bolet? No, možná jenom trochu, tak zlé to být nemusí. Pomalý sestup bude tentokrát vedle své urputnosti doplněn o další zvukové sféry. Takové, které to hrubě zatuchlé prostředí trochu zvelebí. Řeč je o posledním albu italského projektu Pavor Nocturnus, kde se na minimalistickou temnotu dá nahlížet více pohledy. Na albu Ecatombe se setkává více stylů, které se navzájem prolínají. Od black industriálního prostředí, do kterého je projekt nejvíce zasazen, přes atmosférické a rituální choutky, až po roboticky tepající dark techno. Čichneme k orientu, dostaneme se do blízkosti esotericky působících tónů, ale jejich vůně nás poslušně vrátí tam, odkud jsme vyšli. Zase zpět do hlubin.

Nejednou jsem si při rozboru alba Ecatombe vzpomněl na domácí badatele Tábor radosti. Jejich radost mimojiné spočívá ve spuštění rytmické projekce, v níž se skrývá mnoho různých vizí. Oproti nim zní Pavor Nocturnus mohutněji a s tradičně okultním viděním světa. V jeho blízkosti jako by pořád hořely svíčky a po stěnách se plazily podivné stíny vzešlé ze starých rituálů. Na tyto stísněné poměry je ale Ecatombe až překvapivě otevřenou a barvitou kolekcí. Nevydrží hořet jedním plamenem a ty stíny na stěnách jsou slušně rozpohybovány. Když už jsem zmínil Tábor radosti, rád bych ještě přidal loňskou kooperaci Blind Ruler Cursed Land / Arabian Family Payback, ve které to podzemí také hodně žilo. Bylo atmosférické a tepalo. Právě takto plastické a hravé počiny mě přitahují a od začátku mě přitahovalo i nové album Pavor Nocturnus.

Není překvapením, že Pavor Nocturnus zakotvil zrovna u Cyclic Law. Tam lze nalézt nepřeberně atrkativních a z různých směrů posbíraných vibrací. K tomuto italskému projektu jsem si našel cestu už v létě, kdy bylo Ecatombe vydáno. A vracel se k němu s přestávkami tak dlouho, až jsem věděl, že se to pokušení proměnilo v malou závislost. Už jenom proto, že mám dojem, že loni jsem dark ambientní, potažmo industriální komunitu dost zanedbával.

Dnes nás čeká půlhodiny mysticismu, splynutí hudby a spirituality. Pavor Nocturnus je svým způsobem přímočará záležitost, i když mluví skrze zvukové plochy. Děj rychle ubíhá, jednotlivá témata se dlouho nezdrží. Nekonečně omílat jen jeden jediný není na pořadu dne. V téhle propasti to opravdu žije, pulsuje. Jednotlivých stylových úlomků by se dalo napočítat mraky, ale nebudeme se zastavovat ani u nich. Do Ecatombe je třeba se vnořit a pak, pokud jste rozladěni na podobnou vlnu, není problém se mu naplno věnovat. Není to vyloženě na bolest. Což se asi nedá říci o průběhu skladby La Vergogna, kde dostává ženská bytost pěkně zabrat. Cítím v tom kus perverze, mužské nadřazenosti, trestání. To vše za doprovodu drone struktur, které se postupně promění v dusavé sklepní techno. Vše má spád, i ženské utrpení.

V La Mattanza se dotkneme rozpáleného jihu a orientu. Snad Středozemního moře, slunce a pískových dun. Starých ruin a suché výhně. Ta asi vzniká od těch neustále hořících plamenů v podzemí, ale ten transport na jih či východ bude nejspíš správný. Oproti těmto skladbám je taková Abisso klasicky strohá, rituálně ambientní záležitost. Zvukově šponovaná, s minimální a přesto všeříkající gradací. Ale jak jsem zmínil, tohle jen jedna z tváří alba Ecatombe. Jak jej poznat na první dobrou a nechat se vlákat do jeho nitra, k tomu ideálně poslouží titulní skladba. Postupně se rozjíždějící industriální sled rytmů a atmosfér. Tahle tma umí tančit, akorát místo stroboskopů čekejte spíš trochu sklepního mučení v řetězech. Ecatombe je hodně kreativní ponurá práce. Zvukový dokument, jehož rituál se hýbe.