Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když uslyším jméno jako Pensées Nocturnes, tuhne mi krev v žilách. Zejména při vzpomenutí na jedinečné album Grotesque z roku 2010. Tato deska se nesmazatelně vepsala mezi top nahrávky avantgardního žánru. Fakt, že vše má na svědomí jen jedna persóna, jen zesiluje ono vzrušení. Ponořme se tedy na chvíli do sladké Francie a její temné avantgardní stránky.

Frontman a v podstatě jediný člen Vaerohn si dal na tomto počinu opravdu záležet. Z alba tato píle vskutku září. Ohlédneme-li se malinko zpět, máme tu debutové album z roku 2009 jménem Vacuum. Toto dílo se neslo ryze v depressive suicidal black metalu a i to je považováno za jedno z nejlepších tohoto subžánru. Proč nastal určitý hudební odklon mi není známo, ale jisté je, že na škodu to rozhodně nebylo. Grotesque je něčím výjimečným. Sám autor si je tohoto faktu vědom. Proto byl také velice rozhořčen, když zjistil, že někteří zřejmě recenzenti album nahráli na internet a umožnili tak tisícům lidí, jeho volné stažení. Nehodlám zde přímo citovat jeho ostrá slova, ale jen zhruba nastíním, že se mu toto zjištění skutečně nelíbilo. Proto své nejnovější EP Ceci Est De La Musique již volně nešíří a k zakoupení je jen a pouze u autora samotného. Žádný shop, žádné promo. Proč se tak rozhodl je velice prosté a jednoduché. Spoustu dřiny a obrovské práce a peněz, které vložil ve stvoření desky Grotesque byly v jednom mžiku zničeny. Jasně, hudba se dělá pro zábavu, ale když do toho vkládáte značné množství energie a úsilí, rádi byste viděli spíše objektivní výsledek, který zahřeje u srdce (prodané album) než jen astronomické číslo vyjadřující počet stažení, zkrátka zpětnou vazbu. Nechci tím odsuzovat stahování hudby, ale když se na danou situaci člověk podívá i z druhého autorova pohledu, pak se není moc čemu divit. Přeci jen Pensées Nocturnes už není žádný underground, aby se nebál svou desku volně pustit jen tak na internet. To jsme, ale poněkud odbočili, leč cítil jsem potřebu tyto řádky napsat, neb jsou pevně spjaty s hudbou a kapelou Pensées Nocturnes. 

Není to jen hudba, je to celé album jako takové, co je dokonale vydařeno. Booklet plně odpovídá hudební náplni, včetně lyriky. Podivný obrázek záhadného významu hovoří sám za sebe. Dvě dekadentní postavy vzhlížející k pozorovateli obrázku, jako by chtěly něco naznačit, něco sdělit. Ovšem je jen na každém z nás, jak si jejich němé poselství vyložíme. To jest první kontakt s albem. Nyní přichází ke slovu muzika samotná. Prvotní tóny navozují patřičnou a důležitou avantgardní atmosféru. Tóny orchestru vytvářejí pocit běhání mrazu po zádech. Po nich nastupuje klasická smršť, na kterou posluchač nervozně čekal od samého začátku. V hudbě samotné se pak střídají různé nálady a vlivy. Počínaje atmosferickým orchestrálním prožitkem, přes jazzové volnější plochy a konče divokou blackovou jízdou. Vokál si stále zachovává převážně ztrápený mučivý projev z období depressive suicidal black metalu minulé tvorby. Samozřejmě nejen tento druh hlasu, ale i ostatní growlové hlasové polohy jsou k slyšení možné. Uchvacující album, plné pestrých pasáží, detailů a výrazných momentů. Prvotní intro pojmenované Vulgum Pecus pak spolu s následující písní Paria vytvářejí jedinečně dokonalý celek. Jeden z nejlepších momentů desky. Dále mohu jmenovat výborné skladby jako třeba Eros, Monosis a další. Když nad tím tak přemýšlím, asi bych vyjmenoval celý playlist tohoto díla.