Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Perfecitizen - Humanipulation

PerfecitizenHumanipulation

Bhut17.9.2020
Zdroj: CD //promo od vydavatele
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Aristokratická čistota explozivního materiálu a naprosto výjimečný zjev v grindovém arboretu.

Uchopit a správně pojmenovat hudbu Perfecitizen se jeví jako rébus, který může prolámat chrup nejednomu zdatnému tvůrci žánrových šuflat. Na první dobrou je to jasný grind, jenže tenhle třaskavý materiál není v rukou kapely zcela jednoznačným vítězstvím. Přesto se kapela objevuje převážně na takto zaměřených akcích, čímž tak trochu společnost sama staví kolem kapely jasnou hradbu nedoložené domněnky, že je to „nějaký grind“. Sama kapela se charakterizuje jako blast core, což je termín, který zodpoví mnohé. Avšak komu je taková muzika nakonec určena? No přeci všem, kteří se nebojí otevřít svá stavidla příjímání extrémní hudby.

 

Humanipulation je třetí řadovou deskou a opět jde o náramně zdařilý kus. Však rozestupy v diskografii hovoří dosti výmluvně. V momentě, kdy čas uzraje, přijde na řadu nahrávka, která pak zacloumá tuzemským fanouškem a profackuje jeho laxnost. Katapultuje do nezbádaných končin vše, co bychom si mohli v rovnítku Perfecitizen = grindcore vymyslet. Tady jde totiž o ještě tvrdší a náročnější kalibr, jehož zkrocení se stává náročnou disciplínou, kterou bychom v paralelním vesmíru zajisté vyučovali na školách. Půl hodiny a osm skladeb se ještě neukazuje jako jakkoliv závadný projekt. Ale exploze nástrojů v první vteřině desky vám okamžitě sebere argumenty.

 

 

Vedle drásavé energie, která se bez varování valí z každé vteřiny z alba ven, tu máme i lehce avantgardní náboj skladeb, který zamotává hlavu všem doposud zažitým pravidlům. Nejen, že instrumentální zručnost hráčů je na profesorské úrovni, ale ještě je okrášlena vsuvkami, které jednotlivé skladby staví do zcela ojedinělých pozic. Vezměme třeba vysamplovaný dívčí hlas, který mi zkrátka evokuje skladbu, kterou jistě znám, jen si to spojit, že… Jinde tu zas máme čistý vokál, který zavane prostorem jak osvěžovač vzduchu. Ovšem pozornost si ve svůj prospěch bez kompromisů odebírá tandem bicí-kytara. Svou pestrostí a propojením s komplikátorem 3000 vybuchuje v nezřízené euforie, o kterých posluchač nemá zdání, že by v následujících vteřinách mohl obdržet. Vskutku nepředvídatelná a přitom hladce plynoucí nahrávka.

 

Na druhou stranu netřeba hledat zamotané předivo tam, kde je vše dáno a září čistě. Humanipulation jede od začátku zcela samovolně a nenásilně, netřeba si dopřávat oddychů a relaxačních provázání. Však ta energie tomu ani nedovolí. Naprosto suverénně pánové ovládají poslechový prostor a vlévají čerstvé a životodárné látky do sluchovodů. Jsem nadšen a pln úžasu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 1.7.20 8:31

Tak tady nesouhlasím, ačkoli bych tak po 5 štacích s deskou došel k podobnému verdiktu. Tohle chce trochu jiný přístup, vysrat se na to, že to byla metalová kapela a brát ji jinak. Mě je docela jedno, že přestali být metaloví, což je první krok k lepšímu uchopení desky. Samosebou je každého věc jak to pobere, úplně bych to ale nesmetl ze stolu. Ty skladby nejsou vůbec špatný, kluci teď hrají svou podobu Katatonie a dejme tomu staré školy gotického rocku. A v těch skladbách je všechno to koření, co tam bývalo. Kapele upřímně držím palec, protože se na ni docela valí kritika, bohužel většinou mířená právě na to, že "už neznějí metalově". Anathema se kdysi také rozhodla znít jinak a vydala Eternity. Mylím si, že Vincent v té době podával ještě o fous horší pěvecký výkon než zpěvák SOTM a postupně se vyzpíval fakt parádně. Nechal bych tuhle desku uzrát, odhodil předsudky a srovnal si to pořádně se vzory, od kterých se pánové snaží učit. Zatím tak 65%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky