Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Představovat tento fest snad nemusím, protože každý hudbou protřelý jedinec o jeho jméno minimálně zavadil. Já se na tuhle akci chystal již sakra dlouho a dosud mi to nikdy nevyšlo. Rozhodl jsem se tedy konečně učinit přítrž neúčasti a zuby nehty chránil daný termín proti nežádoucím vlivům. Povedlo se. A i když se mé ucho daleko lépe orientuje v black metalu (přičemž se tento žánr stal mou krevní skupinou), byl bych nevýslovný barbar, kdybych uzavřel bránu žánrům ostatním. Není proto od věci si vytřepat hlavu a poškádlit sousedy příjemným grindem. Fekal Party je pro daný výplach skutečně jedinečná.

Začátek byl stanoven na čas oběda, čili na 12.00. V tuto hodinu vzduch rozvířili Cruel Face Of Life, které jsem hovnužel nestihl. Dorazil jsem totiž zrovna ve chvíli, kdy dohrávali poslední skladbu, kterou jsem slyšel ještě zpoza ohrady lemující areál Modré Vopice. K mému úžasu bylo uvnitř už docela nabušeno a najít místo k sezení bylo naprosto nemožné; ale sedět jsem tentokrát vážně nechtěl. Koupil jsem si pívo a počal prohlížet stánky s velmi, ale opravdu velmi bohatým merchem.

Na podiu zaujali pozice slovenští Human Humus a přiznávám, že mne jejich set příjemně naladil. Někteří přítomní už sice sotva pletli nohama, ale to krásně podtrhovalo báječnou atmosféru akce, která byla vpravdě bez hranic. Muzika, kterou nám naši východní sousedé ukazovali, byla stručná a přímočará. Nebylo důvodu hledat chyby, jelikož se celý set tvářil upřímně a přátelsky. A jak jsem již naznačil – vlil do krve patřičnou příchuť kontaminované tekutiny. Zdařilý standard a dobrý start.

Následovala trojice Perfecitizen, kterážto vystoupila bez basového doprovodu. Upřímně, v některých pasážích jsem se trošku nudil, ovšem kapela dokázala pozornost zdvihnout jinými, daleko šťavnatějšími kousky, které oči i uši opět přilákaly. Šlo o zdravě klasický death grind s neurážlivým charakterem.

Patřičnou energii do žil vmíchali italští Rabid Dogs. Už od pohledu bylo jasné, odkud tato trojice pochází a když spustili své intro, úsměv na tváři se vykouzlil asi každému. Hudebně spadali do nějakého mixu grindu, deathu a především punku. Kapela svůj styl souhrnně nazývá grind’n’roll, což je dostatečně výmluvné. V punkovém vokálním frázování se střídali všichni tři, což dodávalo vystoupení na pestrosti. Velice příjemné poslouchání.

Odpolední zábava se dostala do varu, když na podium vlezli Gutalax. Jedinečný simbióza s názvem festivalu! Tahle kapela už má zajetou určitou šou a způsob vystupování, ale vždycky to prostě zabere, protože je to skvělé. Není divu, že se dav pod podiem pobavil vtipnými průpovídkami mezi skladbami, ale především notně rozvířil prach při rychlopalném marastním goreu. Tohle vážně můžu a kdybych měl jednotlivé sety bodovat – Gutalax by dostali plnou mísu.

V tempu se nepolevilo ani nadále. Ostřílení matadoři Ingrowing rozechvěli éter neméně divoce. Hutný grindcore, jehož stěžejním zahušťovadlem je hrubý death metal, přiměl slušný počet hlav ke kývavému pohybu. Rozsekávací jízda odehraná s prstem v nose a naprostým přehledem. Ingrowing jsou jednoduše sázka na jistotu.

Poměrně slušné horko ještě přitopili Entrails Massacre. Z podia se, dle mého soudu, valila hudba hodně nasmrádlá špinavým punkem. Svižné válcující songy, minimum servítek a nejedny zmožené obratle. Akce se dostala do rychlých kolejí, kterou něco takového pohánělo jen dál. Vlak směle pokračoval v jízdě.

Domácí Contrastic pamatuji jen letmo z nějaké kompilace (tuším, že Proti Proudu), od té doby mé pozornosti poněkud unikají. V případě jejich vystoupení však mé očekávání nebylo naplněno, asi jsem čekal příliš. Možná to bude zvukem, jelikož mi přišlo, že elektronika, která je pro ně stěžejním prvkem, byla jaksi nevýrazná. Každopádně i tak mou pozornost vlastně udrželi a vystoupení bych nechtěl zcela odsoudit.

Feastem dokázali vytrhnout velrybě stolici a pořádně protáhnout i můj krk. Do většího kotlení jsem se raději nepouštěl, nemusel bych to taky ustát. Do davu šílenců vmíchávali energický grind death se špetkou thrashe. Těžko vyzdvihovat to, či ono, když se v tomto duchu nesly prakticky všechny vystupující kapely. Ale byla to patřičná příprava na hlavní hvězdy celé Fekal Party.

První z nich byli strhující Inhumate. Frontman zasluhuje metál za nejšílenějšího účastníka akce - během koncertu se totiž nebál skákat do vroucího kotle, vyvolávat na sebe wall of death nebo vylézt na sloup podia. Skutečně úžasná podívaná a především nádherně pod kůži se zařezávající porce neobyčejně dravé hudby. Nyní jsme již balancovali na vrcholu celé akce.

Další várku něčeho obdobného zaopatřili vynikající Blockheads. Tady už můžeme hovořit o inteligentním grindcoreu, čímž se nechci nikterak dotknout, natož pohanit ostatní kapely. Jde jen o to, že je to jedna z kapel, která má něco za sebou a nebuší do svých nástrojů bez ladu a skladu, nýbrž dokáží dopřát svému běsnění směr a jisté mantinely. Výborná muzika, šílení fandové – prostě paráda, co víc si vlastně přát?

A nyní přišlo na řadu zhmotnění podtitulu akce, který zní Last show of David Coprofield. Proto se areál zahalil kabaretní náladou, aby přišel čas pro špetku zábavné magie. Ponejprv kouzelník předváděl excelentní kousky, ovšem v závěrečném čísle došlo k nečekanému zvratu. Co se stalo? Iluzionista chtěl z proslulého kouzelnického klobouku vylovit jak jinak než netradiční předmět, či obligátního živočicha. Inu, byly jsme se na Fekal Party, tak se ani nešlo divit tomu, když najednou celý užaslý držel v ruce hovno. Tím byl podtržen i odkaz na geniální plakát.

Poslední venku vystupující skupina byla hlavní hvězda – General Surgery. Asi vás nepřekvapí, když opět budu chválit a nešetřit kladnými slovy. Ta řemeslná promyšlenost a barvitost pasáží, která ruku v ruce kráčela s divokým tempem, byla jednoduše uhrančivá. Role headlinera byla odehrána věru brilantně a bez škobrtnutí, fandové skákali z podia jako diví (teda ne že by tomu předtím bylo jinak), jiní zas pečlivě moshovali a ti další minimálně třepali hlavou. Opravdová lahůdka a pošušňání pro všechny přítomné nadšence.

Do konce akce tu zbývaly ještě tři kapely: DEOAG, Merciless Precision a Spermbloodshit. Ty však měly vstoupit už ve vnitřních prostorách Modrého Šimpanze a já si tento závěr nechal dobrovolně ujít. Důvodem byly obavy z toho, jak by se tak početné publikum (odhadem 400 hlav) mohlo vměstnat do malinkého prostoru uvnitř, za další prázdná kešeně a dokonale vypláchnutá hlava – nejen grindem, ale také počtem piv, která už dávno přesáhla hranici deseti kusů.

Závěrem by se možná hodilo nějaké moudro, či vtipné ukončení, ale nic mne nenapadá. Snad jen, že patnáctý ročník Fekal Party byl skutečně výbornou akcí. Parádně jsem se odreagoval a alespoň na chvíli přestal řešit všední i nevšední starosti. Nemůžu najít nic, na co bych si postěžoval… proč taky?!