Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Australská depresivní dvojice Austere loni albově povstala z popela a teď už je jasné, že to nebyla jenom dílčí epizoda. Comebacková práce Corrosion of Hearts má svého pokračovatele a přesně po roce vychází nová kolekce zasmušilých nálad nazvaná Beneath the Threshold. Ani ona mi nezůstala nic dlužná a poslechové akce se odehrávají hned několikrát denně. Austere se uhnízdili v prolínání melancholie, atmosfér a depresivních odstínů black metalu, který je srozumitelný a melodicky atraktivní. Dlouhé epické skladby jsou emočně vydatné a jejich stíny na duši naplno odhalené. Pozvolna rozplétají to krásné i zrádné ve svých rozevlátých příbězích. Nechat se vtáhnout nestojí moc času a není u toho cítit žádná bolest. Spíš vábivé pokušení. Což je pro mě dost zásadní zjištění.

To, co mi loni znělo jako slušný pokus se znovu dostat na scénu a aktivovat svou pozici, která byla před léty velmi zajímavá, jsou dnes Austere víc nad věcí. Jejich atmosférický a výpravný black pořád nabírá ze stejných pramenů, na tom se nic nemění. On by byl hřích v tomto ohledu něco měnit. Dvojice střídá nálady a následuje trasy, které se lépe pamatují. Nový materiál je o krok dál, než byl ten loňský, a dostává se do pozoruhodnějších míst. I když pořád důvěrně známých, pokud se budeme bavit o tom, co od tohoto stylu očekávat. Takový buď zapůsobí, nebo se sveze po povrchu a časem přestane bavit. S Beneath the Threshold se tohle neděje a věřím, že je to podprahovým vnímáním. Prostě to najednou funguje. Deska dá v jistých momentech vzpomenout i na starší Katatonii, zejména ve skladbě Cold Cerecloth, ale nechci, aby to znělo, že si kapela bere až příliš často odjinud. Zmínil jsem vyváženost a netýká se to jen nálad.

Vyváženost je hlavní tmelící prvek kompletních skladeb. Autorství i náhledu na tento styl muziky. Z nových Austere jdou emoce plnými hrstmi a promítání na plátno zasněné černoty je nepřerušované. Beneath the Threshold mě opravdu baví a nenutí mě pochybovat nad malým nebo větším počtem chtěných nebo nechtěných setkání napříč scénou. Dnes je to jen taková úvaha na okraj. V minulosti divočejší a nespoutanější kapela podruhé vsadila na usazenější tvář a našla si v ní pohodlnou polohu. Celek jako takový je kompaktnější.

Dám na svůj nos, který u podobně laděných kapel rád nasaje atmosféru. Někdy se rozpšiká nadšením a nemůže to udýchat, a někdy se jen ohrne jako by signalizoval, že tady to smrdí rutinou a povrchností. Teď má na 99% jasno a nevětří žádné velké změny. Austere mě tentokrát potěšili a byť novinka vyšla doslova před pár dny, dovolím si tvrdit, že se povedla. Možná si nechám malou rezervu v hodnocení, ale v hlavě je rozhodnuto. Tato kolekce umí probrat z letargie a nevracím se k ní, abych hledal něco, co by mi scházelo. Je to celé o dalších příjemně strávených minutách. Pokud patříte mezi zaryté staromilce, asi to budete vidět (slyšet) jinak, ti noví naopak mohou směle přistoupit. Já hledám jen dobrou hudbu a tady ji nacházím. Snílci, přírodně odění poutníci a pochybovači nad svým vlastním osudem v okovech metalové černoty - je to deska pro vás.