Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pestilent Hex - Sorceries of Sanguine & Shadow

Pestilent HexSorceries of Sanguine & Shadow

Garmfrost15.1.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Temná próza Sorceries of Sanguine & Shadow ponořena do mýtů, pověr a čarodejnictví...

Při poslechu The Ashen Abhorrence finských Pestilent Hex jsem myslel na to, že se jedná o zdařilou atmosférickou záležitost, na kterou ale s největší pravděpodobností časem zapomenu. Tento debut protřelé dvojice L.L. (Desolate Shrine, Convocation) a M.M. (Profetus, Tyranny nebo Corpseed) nabízel symfonicky klávesovou black metalovou krasojízdu ve znamení Limbonic Art a jim podobným. Výborné řemeslo bylo zdárně doplněno o šikovný songwritting, což nebylo zas tak velkým překvapením. Spíše se nabízela otázka, co bude příště? Dá se jít dál, aniž by se kapela opakovala nebo naopak ztratila vše, co se jí podařilo na debutu vybudovat?

 

Lauri Laaksonen je žánrově neokleštěný, je multiinstrumentálně zdatný a ve svých nápadech je umělecký rozsáhlý. Proto své vize z debutu přetavil k nepoznání. Pestilent Hex je v současnosti extrémním tělesem s mohutnými zvukovými hradbami atakující posluchačovu mysl. Sorceries of Sanguine & Shadow se rozlévá jako láva. Dává zapomenout na křehčí styl prvotiny. Je surověji laděným dílem, přičemž stále vykazuje silnou atmosférickou nálož plnou klavírních trylků, které bojují spolu s kytarovými, respektive strunovými nástroji za neutuchajících blast beatů.

 

pestilenthex

 

Také M. Malignant se nechal unést brutální náloží symfonického tlaku a rozeřval své mocné hrdlo do všech stran, hloubek a výšek. Kdo zná jeho ostatní působiště, nepřekvapí ho mocný growl, se kterým se snáší do propastí možností, a naprosto v klidu ho rozeřve tak, až se třesou okenní rámy. Často své hlasivky trýzní v havraním stylu jako na debutu, krákání se ovšem tentokrát ozývá a odráží od skalních masívů.

 

Sedmero skladeb je protkáno přírodními zvuky, které je propojují v pevný monolit. Neúprosný tlak nastavený hned v úvodu nahrávky skladbou Sciomancy and Sortilege po neklidném klavírním intru Nocturne představí Pestilent Hex jako agresívní, neoklasickou a řádně mohutnou bandu, které není nic svaté. O brutální mix se postaral Dave Otero (Akhlys, Cattle Decapitation), tudíž si dovedete představit naléhavou a mocnou sílu Sorceries of Sanguine & Shadow. Kapela zmiňuje, že se ve svých textech noří do tajemného a éterického. To se dá v případě podobně laděné hudby čekat. Zaobírají se mýty, pověrami, sny a čarodějnictvím a to umně přetavují do temné prózy.

 

Abych se vrátil ke svému úvodu a zamyšlení, zda se na další desce budou Pestilent Hex opakovat, nebo ztratí vše, co zatím vybudovali. Kapela se na druhé nahrávce rozhodně neopakuje. Kdesi v pozadí jsou původní postupy a nálada k nalezení, vše je ale přetaveno v cosi mocnějšího, brutálnějšího a poslechově náročnějšího i atraktivnějšího. Návykové linie vzbuzují návyk a nevýslovnou radost, že i ve zdánlivě vyčpělé odnoži černého stylu stále vznikají skvělá díla. Tím jsem v podstatě odpověděl i na druhou část otázky. Nyní už o Pestilent Hex nemám strach. Takové vyšvihnutí se je radostí vnímat a pozorovat.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky