Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vypadá to, že se holandští Phlebotomized opravdu vrátili. Po rozpačitém návratovém Deformation of Humanity si lehce oprášili zavátou reputaci dobrým ípíčkem Pain, Resistance, Suffering. Bylo otázkou, zda dokážou, nebo budou-li vůbec chtít nahrát další silnou nahrávkou. Nebo se budou utápět ve světle dávného věhlasu… Phlebotomized vlastně nikdy nepatřili do první ligy evropské scény. Holandsko dalo světu slavnější pojmy. Avšak spolu s nimi i Phlebotomized hýbali scénou, pomáhali ji rozšiřovat do všech stran. Nepopíratelný vklad do historie jim zaručila pouhá dvojice alb. Geniální debut Immense Intense Suspense a prog/rockově rozmáchlý Skycontact. O tom jsem už ale plkal v minulosti. Návratové nahrávky v podstatě nenavazují ani na jedno z alb. Z původní sestavy zůstal jen Tom Palms. Když bych se ale přece jen chtěl k jednomu z nich přiklonit, je to debut a jemu předcházející EPs či dema.

Aktuální tvář Phlebotomized zůstává stát v mezích melodického death metalu s odkazy k ostatním stylům. Oproti Deformation of Humanity se do stylu kapely vrátila jakási lehkost. Co bylo, to bylo. Velikost a jedinečnost jsou ty tam, avšak tvorba se přestala otáčet zády k avantgardě, pouťové klávesy zmizely úplně. Moc se mi líbí současný growler Ben de Graff, kterému sekunduje decentním hlasem Tom Palms.

Clouds of Confusion vydal stejně jako předchozí počiny nizozemský label Hammerheart Records. Kapela rovněž zůstala věrna producentu a zvukovému inženýrovi Jörgu Ukenovi. Zvukově novinka navazuje na post/comebackové desky, má podobný ráz. Ale vše si sedlo, dává větší smysl. Dokonce bych řekl, že zvuková barva nahrávce sluší. Stopáž je přesně tak akorát, aby nezačala nudit, a není natolik krátká, aby se stačilo říct vše.

Překvapila mě výraznější surovost atmosféry (ber s rezervou) i lehkost éterických předělů a melancholie doomových vstupů. Úvodní Bury My Heart dveře nadšení spíše přivírá, než aby posluchače otevřeně přivítala v náručí. Klávesové trylky jsou zpočátku klidné. Ale už následující Alternate Universe zodpoví otázku, jestli jsou Phlebotomized v kondici nebo ne. Melodie mají hlavní slovo, ale jsou pouze stavebním materiálem v poměrně pestrém vesmíru. Nejvýrazněji se jeví poslední singl Destined to Be Killed. Je zhruba v polovině desky a doslova ji láme na kusy. Nic před tím ani po tom se jí nevyrovná.

Nicméně Clouds of Confusion není albem pouze jednoho hitu. Skladby jsou srovnané kolem jedné nejlepší. Abych se vrátil k zamyšlení nad jedinečností a velikostí kapely. Možná má ještě šanci… Jednou. Velká však není. Už ne. Tuším však, že se o to Tom možná ani nesnaží. Myslím, že si chtějí udělat zejména radost. Jsou čím dál sehranější a svobodnější. Jestli jim vydrží nadšení, je klidně možné, že se ještě dočkáme zajímavých časů. Vskutku, nečekal jsem, že se takto zmátoří.