Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pigsty - Pig Blood

PigstyPig Blood

Sorgh18.11.2020
Zdroj: CD (BLP 0281), promo od vydavatele
Posloucháno na: Technics SL PG 490, Dual CV 1400, Bandcamp
VERDIKT: Album Pig Blood mi stahuje šátek z očí a odhaluje kapelu, která má nespornou hloubku a jenž dokáže nahrát velice seriozní desku. Tady nejde o tuctovou grindovou věc, jak jsem si původně myslel.

Pigsty jsou domácí matadoři, které už dlouhá léta vnímám na okraji svých horizontů, ale na bližší seznámení jsem dosud nenašel ani čas, ani chuť. Grind mě nikdy moc nebral a užít jsem si jej dokázal jen v rozumné míře v rámci nějakého festivalu. Tuším, že i Pigsty jsem viděl kdysi na starých Brutalech. Větší zkušenost není. A tak jsem si dal výzvu a přijal jejich letošní album k recenzi. Když se ohlédnu zpět, tak toho rozhodnutí nelituji.

 

Jak Pigsty informovali, ústředním tématem alba Pig Blood je film Omen. Pro znalce vymítačských grotesek a pro ty, co jsou rádi, když se flanďáci pořádně zapotí, půjde o zvláštní druh soundtracku. Ve skladbách nalézám řadu zvukových sekvencí, které se albem nelítostně prolínají a vytváří jeho originální tvář. A i když nejsem kdovíjakým znalcem filmů a Omen znám jen z vyprávění, atmosféra zla a mrazivý dotek Mr. Satana je na albu silně patrný. Vůbec jsem nečekal takovou tíhu,hustotu, tak podladěný sound. Pig Blood na vás položí deku žánrového hororu a vy se začnete potit.

 

 

 

Vše rozpoutává skladba The Arrival, která bez velkých cavyků uvolní silně atmosférické inferno a pak už po rezavých kolejích cestujeme od kotle ke kotli. Těch je sedm a každý nabízí nějakou pasáž z vymítačského slovníku. Skoro začínám litovat, že jsem Omen neviděl a nemůžu srovnávat vložené samply s filmovou pamětí. Ale z čistě hudebního hlediska jde o dostatečně silný zážitek a tak nemusím plakat. Prasečí krev je silná káva sama o sobě. Není to randál znesvěcených chlívů, jak by se někdo mohl domýšlet. Hudebně převažuje hluboký, dunivý death metal, ve kterém je grind tím mladším a šikanovaným bráchou. A jako takový musí často ustoupit a spokojit se s několika typickými prvky, jako jsou krabice od bot a kastroly místo bubnů, nebo prasečí ryk, který u Pigsty čekám už jaksi z povinnosti. Rytmus s ochotou doprovodí  zběsilou práci srdečních chlopní, které ševelí orgasmem filmové hrůzy a také kytary dokáží drnčet prásáckým zvukem grindového stroje. Nejde však o dominantní tvář alba. Ano, navštívíme chlívek, vykydáme hnůj a doplníme šrot do žlabu, ale jaksi mimochodem. Jen co shlédneme vepříky, už se vracíme k televizoru hryzat si nehty.

 

Hlavním jazykem alba je hluboký growling a kolem něj atmosférický kotel, který mi svojí mohutností silně připomíná kapely typu Septic Flesh nebo Behemoth. Může to znít jako pomatená myšlenka, ale díky sborovým zpěvům a zajímavým aranžím vidím ve stínu prasete přesně tyhle alchymisty. Začíná mi být jasné, že vyškovským vepříkům se podařilo odbočit z hlavního proudu death/grindové mlýnice a vydat se mnohem užší stezkou, na které temným death metalem prorůstá návyková atmosféra ryzího zla. Tím se pro mě stali prudce atraktivním a jedlým tovarem. Určitě je dobře, že se album nežene do cíle jako netrpělivý školák ze školy, ale nabízí kromě divoké zabíjačky i temně zachmuřené a zpomalené pasáže. To se asi plní jitrnice, pašík už nezdrhá a je čas vydechnout. Pig Blood tak má čas zvolna protéct sítem a netvořit hrudky.

Pigsty se zkrátka pochlapili a natočili silnou desku. Díky ní jsem se mrknul i na jejich starší alba a udělal si obrázek o vývoji jedné z legend českého metalu.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 18.11.20 4:13odpovědět

Velebme prase a jeho vepřo-symfo-hello!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky