|
|
||||||||||
Priority a všechna nej spojovaná s hudbou se přirozeně mění - s věkem, s počtem poslechnutých nahrávek, s rostoucím přehledem i klesající mírou tolerance k tomu či onomu z toho a onoho právě aktuálního, či spíše akutního důvodu. V této konstelaci osobních dojmů, trendů doby, ale i ve stínu nedávné hádky s manželkou pak vznikají všechny chytrosti, všechna moudra a samozřejmě i všechny spory. Uvědomit si tyhle souvislosti a získat nad nimi cosi jako nadhled znamená dojít vnitřního klidu. Záměrně nepíšu nic o pravdě, protože s pravdou to nemá společného vůbec nic.
Právě takové myšlenky se mi už poněkolikáté vrací při poslechu nových Pink Floyd, slovy Foresta Gumpa mé nejvíc nejlepší kapely, která mě provází od raného mládí a se kterou jsme se přes různá období vzdoru a revolty nikdy nerozešli. Přitom - pominu-li aktuální nahrávku - za mého života vydali Pink Floyd jen dvě studiové desky; nezažil jsem dobu s Watersem a už vůbec krátký čas Syda Barretta, kdy Pink Floyd jako mladá začínající kapela (tehdy ještě jako Pink Floyd Sound) objížděla anglické kluby a na nic nechápajících posluchačích experimentovala se svými prvními světelnými efekty.
První informace o chystaném albu přišly od Polly Samson, spisovatelky, žurnalistky a krásné manželky Davida Gilmoura, která se podílela na textech pro „The Division Bell”, pro Gilmourovu sólovku „On an Island” a která napsala i jediný text obsažený na „The Endless River”. Závěrečná „Louder than Words” je vlastně jediná zpívaná skladba na albu a bohužel jí větších dojmů přiznat nemůžu. Srovnání se závěrečnou písní předchozí desky „High Hopes”, v níž můžete hledat klíč k názvu desky aktuální, je v podstatě nemožné…
Jenže poměrně zásadní otázkou je, zda lze vůbec něco srovnávat. Novinka byla už od samého počátku avizovaná jako instrumentální záležitost, jako pocta zesnulému Richardu Wrightovi, chcete-li jako důkaz jeho zásadního vlivu na zvuk Pink Floyd. Ke slovu se dostal dvacet let starý materiál, který byl nahraný ve složení Gilmour-Wright-Mason v letech 1993 a 1994 při práci na „The Division Bell” a který fanoušci Pink Floyd znali pod názvem „The Big Spliff”. Respektive věděli o něm, oficiálně totiž nikdy nevyšel (i když se to při vydání dvacetileté výroční edice „The Division Bell” čekalo) a až do loňského roku pokojně odpočíval v šuplíku.
Ve světle těchto historických informací se mnohé vysvětluje, i když je mi jasné, že mnohým to jako omluvenka stačit nebude a staro-nový materiál Pink Floyd budou přijímat těžce. Což lze na jednu stranu pochopit, protože měřeno střízlivou logikou, kvalit většiny předchozích desek novinka zdaleka nedosahuje a více méně ambientně laděná deska bude mít v dnešní ukřičené době těžké pořízení. Na stranu druhou nic takového nebylo cílem, nešlo ani o napsání druhého Dark The Side…, ani o druhou zeď, na níž ztroskotalo album „The Final Cut”. Po pravdě právě větších zásahů do starého materiálu, většího počtu zásadně doaranžovaných a dozpívaných skladeb a snahy navázat na „The Division Bell” jsem se obával, naštěstí ve větší míře zbytečně.
Nelze ovšem popřít, že by reminiscence na starší tvorbu přítomny nebyly, dokonce jich lze dohledat celkem hodně. Trochu nedotaženým dojmem působí ty, které se snaží přiblížit výrazu předchozí desky - její aranžérské propracovanosti a bohatosti. Tímto způsobem u mě ztroskotává závěr druhé strany (skladba „Anisina“), který začleněním saxofonu a klarinetu působí trochu pateticky, a pak již zmíněná „Louder than Words“, která zapojením velkého ansáblu hostujících hudebníků tak trochu maskuje skladatelskou prázdnotu. Naopak mi sedí skladby jednoduché, zprvu možná nenápadné, založené na Wrightových klapkách všeho druhu, k nimž se přidalo „jen něco málo“ linek, většinou základních nástrojů. Příkladně celá první strana a pak vynikající dvojice „Sum - Skins“ na béčku, v níž mě šamanské Masonovo bubnování vrací až kamsi k úplným počátkům Pink Floyd. K vynikajícím momentům přidávám i závěr třetí strany, skladba „Talkin' Hawkin' ".
Ať už se na „The Endless River” dívám z jakékoliv strany, jde ve všech ohledech o svébytné album Pink Floyd, ke kterému lze přistoupit kriticky, sentimentálně nekriticky, ale třeba i tak, že jeho poslech přináší radost a vnitřní klid. Což je přesně můj případ. I přes skladatelskou jednoduchost album nese stále otisk svých autorů, Gilmourova hra je jedinečná mezi všemi a Wrightovy klávesové rejstříky skutečně potvrzují jeho velikost. Před vydáním desky Polly Samson slibovala Wrightovu „labutí píseň“ a v mnoha ohledech jí dávám za pravdu. Pokud bylo smyslem vzdát hold mrtvému kamarádovi, který byl ještě na „A Momentary Lapse of Reason” uváděn kvůli Watersovu vyhazovu v roli hostujícího muzikanta, a nenechat zapomenuty jeho již nahrané, ale nikdy nevydané záznamy, pak nelze mluvit o zbytečném albu.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Milan "Bhut" Snopek / 6.1.15 16:34odpovědět
Mě třeba mrzí takovej drobnej detail - obal. Obálky alb Pink Floyd byly vždycky autentické a obsahovaly jedinečnou fotografii. Ačkoliv fotomontáž Animals jest výjimkou, potvrzující pravidlo. Obal Endless River sice krásně vystihuje podstatu desky, ale nesedí mi do mozaiky ostatních...
Jirka D. / 6.1.15 17:48odpovědět
Tohle je celkem dobrá poznámka a přiznávám, že vlastně nevím, co si o tom motivu myslet. Všechno ostatní (vnitřek, booklet, etikety vinylů,...) je perfektní práce, ale ten titulní motiv ... no prostě je to něco jiného. Dělal to osmnáctiletý klučina Ahmed Emad Eldin a vkus doby je asi jinde. Kolektiv Hipgnosis byl prostě jen jeden. A jinak Animals je asi můj nejoblíbenější cover Pink Floyd, navzdory fotomontáži prasete ... důvody pro to prostě byly ... prase se utrhlo :)
Radek / 6.1.15 15:33odpovědět
Všechny argumenty víceméně beru a kvituju, výtku jedinou mám ohledně vydání v této formě - jako řadovka to podle mě vyjít nemělo. Jako bonus právě ke speciální edici Division Bell bych to bral. Tímto ale nechci spadat mezi ty, kterým by se tento materiál nelíbil. Naopak - má to svou skrytou sílu a právě ten klid je promyšleně vystavěn, skladby mají sílu, přestože už je to jen stín někdejší velikosti.
Garmfrost / 6.1.15 7:57odpovědět
Ten klid v pocitech nekonečné řeky protékající i mnou jsem ucítil a procítil. Ano, Endless River je deska jednoduchá, ale vnitřně mocná.
Label:Parlophone / Columbia
Vydáno:Listopad 2014
Žánr:prog rock / ambient
David Gilmour – kytary, zpěv, klávesy, piano, EMS VCS 3, byskytara (2,4,7,17)
Nick Mason – bicí, perkuse
Richard Wright – Hammond organ, Farfisa organ, pipe organ, piano, Rhodes piano, klávesy, synthesiser, vibraphone
hosté:
Guy Pratt – baskytara (9,14)
Bob Ezrin – baskytara (11,13,18), klávesy (1)
Andy Jackson - baskytara (5,16), efekty (15)
Jon Carin – synthesisers (9,11,13), perkuse (11,13)
Damon Iddins – klávesy (4,12)
Anthony Moore – klávesy (15)
Gilad Atzmon – tenor saxophone (7), clarinet (7)
Escala:
Chantal Leverton – viola (18)
Victoria Lyon – housle (18)
Helen Nash – violoncello (18)
Honor Watson – housle (18)
Durga McBroom – doprovodné vokály (14,17,18)
Louise Marshal – doprovodné vokály (18)
Sarah Brown – doprovodné vokály (18)
Stephen Hawking – hlasový sample (14)
strana 1
1. Things Left Unsaid
2. It's What We Do
3. Ebb and Flow
strana 2
4. Sum
5. Skins
6. Unsung
7. Anisina
strana 3
8. The Lost Art of Conversation
9. On Noodle Street
10. Night Light
11. Allons-y (1)
12. Autumn '68
13. Allons-y (2)
14. Talkin' Hawkin'
strana 4
15. Calling
16. Eyes to Pearls
17. Surfacing
18. Louder than Words
Pink Floyd
The Early Years 1967 ‒ 1972 Cre/ation
Deafheaven
Sunbather
Casket
Upright Decay
Cataya
Sukzession
Bloody Lair
Behind The Gates Of Terror
Reign A.D.
The Mountain Peaks Of Prophecy
Aorlhac
L'esprit des vents
Black Magick SS
Rainbow Nights
The Cure
Songs Of A Lost World
Prong
Zero Days
Aara
Eiger
Deathmetalová mašina Demonical zveřejnila video a dvouskladbový singl se skladbou Välkommen Undergång (Live), který se objevil na všech streamovacích ...
4.2.2025Sedmý ročník Front Line Festu proběhne 28. března v pražské Modré Vopici a o den později v Brně, v klubu Melodka. Na obou akcích se můžete těšit na po...
1.2.2025Pestilence představují nového kytaristu. Stal se jím Max Blok (Alkaloid, Dark Fortress), který nahradil Rutgera van Noordenburga. Pestilence v současn...
1.2.2025Polský sólo black-metalový projekt Pusta Noc debutuje s koncepčním albem Speculo Magicas (2025), které zhudebňuje legendu šlechtice Twardowského, co z...
1.2.2025Řecká psychedelicky-rocková kapela Naxatras vydá v únoru na Evening Stars Records své nové album pojmenované lakonicky V a při té příležitosti zveřejn...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.