|
|
||||||||||
Smrdí tady důchodce. Generické a falešné obrazy jsou přilepené ke stěně, aby se nikdo nedíval za ně. Z odlupujících se tapet padají švábi a plíce dusí azbest. Tlusté ženské, co leží na zažloutlé posteli zarůstají nehty do masa na obou nohách, zatímco se ona dívá na malou blikající televizi, kde dávají Kolotoč a vybírá prsty z plechovky poslední triečanské párky s fazulou. Pak se podrbe v mastných vlasech s dvaceticentimetrovými zrzavými odrosty, nechávaje tam po svých prstech oranžovou šmouhu. Venku je vedro k zalknutí a jí se zase v posteli rozsypal popelník. Cosi jí leze po noze, ale jí je to jedno.
Plešatá zpěvačka je kapela, jejíž rodiče jsou jednoznačně sourozenci, přinést si jí domů znamená být vyškrtnut ze závěti a pokud vás s jejich deskou někdo uvidí v tramvaji, je váš pozitivní mediální obraz definitivně v hajzlu. Zároveň se ale jedná o poměrně výjimečný případ kapely, u níž pod slupkou hnusné muziky nenajdeme žádnou skrytou krásu. Nikdo se o to totiž nesnaží. Neskrývá se zde pochopení, shovívavost, odpuštění, sympatie či osudovost. Jenom studená podlaha, odpojená elektřina a povědomý pocit zpackaného pokusu o sebevraždu. Už na jejich předchozím zvěrstvu s něžným názvem Stezka buzerantů jsem se opatrně ptal, zdali bych příště nemohl jít raději po silnici, nicméně v tomhle světě vás nikdo neposlouchá, takže uběhlo jen pár měsíců a pod rouškou noci jsem si domů přinesl celovečerní vinyl, tentokrát něžně se zvoucí Vlasy dievčat.
Nejsem si jistý, zdali je třeba řadit Plešatou zpěvačku někam žánrově. Trváte-li na tom, můžeme se určitě bavit o základní sludgové ingredienci, do které se jak sůl do rány sype noisový rachot s mentalitou powerviolence. Tohle je dle mě ale v tomto případě jedno. Daleko více jsem spíše při poslechu myslel třeba na album Know How To Carry a Whip od Corrections House, které se nachází dle mě ve stejném světě, nebo na prvotní tvorbu Anorexie Nervosy (první dvě dema až po album Exile), u které dalo skutečně nemálo práce se nezabít. S druhým jmenovaným příkladem Plešatou zpěvačku pojí zejména záměrný trýznivý pocit nenaplněnosti v každé skladbě.
Dá se říci, že každá píseň na albu Vlasy Dievčat uvede do celého katalogu nějaký nový prvek. Tu se praští do klavíru, tu se najednou setkáme s něčím jako orientálním vokálem, sem tam, když pánbu není doma, se dokonce objeví i nějaký sympatický riff. Problém je, že všechno vede jinam, než to čekáte a hlavně jinam, než to chcete slyšet. To album je plné hudebních překvapení. Ale ani jedno z nich není příjemné. Kytary jsou disonantní, občas vystřelují nazdařbůh tóny do prostoru, které se tam pak nemají v čem chytit. Žádná pasáž netrvá tak dlouho, jak má, buď je delší než je pohodlné, nebo se naopak usekne dřív než je třeba. Takových chvil je na desce ale minimum, takže zase můžete být v klidu. Pro ty z vás, kteří jsou ještě dosud naivní natolik, až mají pocit, že je třeba možné se navigovat albem skrze texty, tak bych je rád odkázal byť jen k názvům písní, které znějí třeba Studna HIV, Human Pangasius či Čaroděj z krajiny gestapo. Lepší?
To všechno, co jsem právě vysvětlil, je nicméně míněno jako klad. Celá ta neeuklidovská stavba každé z písní, ten nonsens, ten nepřekousnutelný negativismus, to všechno jsou aspekty, na kterých kapela záměrně staví celý svůj projev. Je to manifest hudebního nepohodlí v přesně těch mantinelech, kde ho autoři chtějí mít. Plešatá zpěvačka ví přesně, čemu se chce věnovat - hudebnímu mapování toho nejhoršího a nejnižšího z lidství. A v této své misi je naprosto úspěšná. Člověk by si pak mohl třeba říci, že by pak ono album vlastně mohlo fungovat v něčem terapeuticky a očistně. Nějakou záhadou se tak ale neděje. Za sebou mám dneska tři poslechy, na patře fakt hnusnej pocit a začal mě bolet zub.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Sedlo / 2.10.20 22:29odpovědět
Mohutná ohavnost, skvělá deska!
Label:Silver Rocket
Vydáno:Srpen 2020
Žánr:sludge/noise/svinstvo
Hororotoro - bass, synths, piano
Orel - guitars
Nelo Blaster - vocals
Ondra Trtik - drums
1. Pohřeb lesů
2. Kozodoj
3. Studnice HIV
4. Čaroděj z krajiny Gestapo
5. Choroba čiernych kostí
6. Human Pangasius
7. Malé kurvao
8. Spevy psom
9. Bod Nemo
Dead Carnage / Soul Massacre
The Only Thing I Ever Wanted Was To Kill The God/1000 Ways To Die (split)
Elysium
The Path of No Return
Rage Against The Machine
Live at the Grand Olympic Auditorium (live)
My Dying Bride
Feel the Misery
Everlasting Dark
Return to Darkness
Therapy?
Hard Cold Fire
Marriages
Salome
Triode
Atrium (EP)
Den Saakaldte
Pesten som tar over
Heiden
Andzjel
Monolord
No Comfort
Francouzská náladovka Alcest zveřejnila nový singl s názvem Flamme Jumelle, ke kterému vznikl i videoklip. Skladba se objeví na chystaném albu Les Cha...
26.4.2024Nová deska The Way Forward kapely Black Tusk je aktuálně celá k poslechu, klikejte SEM.
24.4.202417. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24. 5. v Praze (Kasárna Karlín) a den ...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.