Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Porenut - Mislives

PorenutMislives

Sorgh9.12.2024
Zdroj: CD (NP/CD001), promo od kapely
Posloucháno na: Technics SL -PG 490, Dual CV 1400, Canton Karat 930, bandcamp
VERDIKT: Zrevidovaný debut se stal důstojným albem reprezentujícím kvalitu black metalu u našich východních sousedů. Přináší solidní tvrdost, svéhlavou melodiku a snahu vymanit se z průměru.

Slovenská banda Porenut, to je black metal, ale taky podle jedné fotky parta mladých chalupářů mající ráda les, chatku a posezení u táboráku. S tím se musí logicky pojit i obdiv k živlům a přírodě všeobecně. V lese, u chaty to však často chodí podle známého scénáře. S počtem vypitého piva se z hrdel místo bedny od whisky začíná linout chraptivý štěkot, oči se obracejí k obloze a ruka pánovitě kyne spárkaté chamradi vůkol. Probouzí se temné já potlačující civilní vizáž občana. To už nejsou ti stejní, uniformní lidé, kteří o víkendech krotí sekačky v chatových osadách. Můžou to být třeba a právě Porenut.


Bratia z východu po deseti letech oprášili a dopilovali svůj debut z roku 2013 pojmenovaný tehdy Mislife. Loňská verze se přejmenovala na Mislives a krom obalu došlo i k úpravě playlistu. Ve výsledku se nám tak do ruky dostal nový matroš, který se s tím starým v mnohém nepotkává. Spojovací nit se tu a tam najít dá, ale spíš tápeme v blátě přeoraného materiálu. Do alba vstupujeme v gumákách volným a rozvážným krokem. Náš průvodce je nachlazen a pokašlává, však už je sychravo a tenisky přestávají stačit. O hudbě zatím ani slovo, pokud nemluvím o stále se opakujícím motivu vybrnkávaném na kytaru. Hlavní dějství si dává načas a stupňuje očekávání. Ta pravá zábava začíná druhou skladbou, která hudbu nekompromisně utahuje v blackmetalovém korzetu a dusí nemístné pokusy optimismu. Povědomý rytmus bum/čvacht podepisuje svůj rodný list. Při zpětném pohledu si uvědomuji, že je vše podřízeno přirozené stručnosti a nerozvíjí se zde zbytečně složité jinotaje. Porenut nám sází do chřtánu petardy blackmetalové zloby, které jsou svou povahou povědomé a příjemně známé.


Mislives se nedá upřít osobitý výraz, který je jednak dílem upřímně staromilské atmosféry a současně plodem moderního přístupu ke kvalitě nahrávky. Ne že bych slzel z krystalicky čistého zvuku nutícího mě šňupat na záchodě Savo, ale nic mi nebrání užít si zvuk každého nástroje, sledovat dějovou linku skladby a nechat se pohladit řadou melodických témat. Nečekejte ortodoxní UG pletoucí si zvuk s bordelem. Některé hudební nápady se povedly více, jiné méně, což v tom nejhorším významu slova znamená, že jsou standardní, blackmetalovou vatou. Ta je do určité míry potřebná a když není tím jediným co album nabízí, stará se mnohdy o nezbytnou atmosféru. Výraznějším pasážím alba pak můžeme přisoudit přiměřený punc originality. Já ho slyším hlavně ve skladbách V súmraku, majestátnosť a Jonáš. Místy překvapí zajímavý detail, současně skladbám nechybí základní syrový odér. 


Jako blackmetalová nahrávka Mislives zaručeně obstojí a loňský tunning jí pomohl dospět. Pryč je amatérismus spoléhající se na výběr lokálních metalových pomatenců, tady jsme o notný kus dál. A i když nejde o převratné dílo, které by dávalo Porenut nálepku nezbytného kulturního bohatství, jedná se o silnou kartu ve hře na bubáky. Ze všech možných pohledů vychází, že je to tvrdá, přiměřeně melodická nahrávka, ve které se to hemží akustickými pasážemi. Na zvláštnosti ji neubírá použití angličtiny současně se slovenštinou a podivně „hnusný“ obal.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 9.12.24 10:54odpovědět

Je to dobrá misantropie, s tou fotkou dvou zhaslých týpků u stolu s chlastem, kterou jsem kdesi viděl, to dokonale ladí. Za mě dobrý.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky