Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Porenut - Postnihilera

PorenutPostnihilera

Victimer12.5.2020
Zdroj: flac // promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / alcohol
VERDIKT: Na rozcestí stojící nihilismem unavený poutník nemá vůbec špatné nápady.

Pro slovenské dřevorubce Porenut mám vrozenou slabost. Jsou jiní a z davu stejně ohnutých ovcí vyčnívají. Jejich nezvedená ovečka opět zbloudila, za nejistého kroku cosi nesrozumitelně drmolí a mám pocit, že se pochcala. Ale až se probere z delirka, představa ovce je pryč a v příkopě leží lehce dezorientovaný chlápek mladý vzhledem a starý mluvou. Ač nepoučitelný a večně na dno sklenice hledící vypravěč, spustí svůj příběh a už od začátku je jisté, že se nudit nebudeme. Není to žádný pitomec. Nevábné vzezření nechme stranou, jeho slova mají upřímnost a když si s ním trochu přihneme, najednou i hloubku.

 


Postnihiler na plti k brehu dorazí / sprostota davu v ňom spletie plamenné obrazy / Vo vatre spáli nevedomosť biednych más / Prorok, mudrc, pyroman, šarlatán


S Porenut jsme se zde už jednou setkali v rámci krátké nahrávky Manifest a článku věnovanému UG labelu Nomad Sky Diaries. Tohle spojení trvá. K Manifest jen tolik, že mne svou skromnou plochou a chytlavostí dohnalo k mnoha repeatům. Jo, Manifest já rád, a tak jsem uvítal, že se titulní skladba objevuje i zde. Celkově to ale s uchopením novinky bylo krapet horší. Zpočátku to není zrovna přitažlivá nahrávka, jako spíš bezduché vyhnání všech myšlenek a nucená rekultivace hlavy. Většinu vymazat, provést restart, začít znovu a trošku jinak. Mám tím na mysli skladby As much primitive as… a Idiolerant Idiotes. Obě jsou náklep a obě mě nebaví.


Postnihilera ale rozhodně není albem na jeden, dva poslechy. Přes počáteční zlotřilé vyvádění se postupem času uklidní, vetře se do přízně netradičního bigbítu a zasekne své povadlé umění hudebně vitálním drápkem. Snad i trochu avantgardním... Najednou to všechno dostává nový a hlavně perspektivnější rozměr. Ha, perspektiva postnihilismu, no kurva... Poutník uhýbá a zkouší se nad vlastní marnost povznést, ale přitom zůstává bledý jako stěna při představě, že se změní a bude jiný. Blbost, jiný jen tak nebude. Je ale při vědomí a má sílu uchopit své řemeslo jinak, chvalte pána!


Příjemně ujetá poetika skladeb Chata na zeleného jazera..., Nostalgia strateného fanatizmu a Starec, ktorý zabudol je mi velmi po chuti. Tady jsem našel ta místa, na které nedám na Postnihilera dopustit. Zde je blackmetalista příjemně vyšinutým společníkem a Porenut jsou přesně v té poloze, ve které jsem si je přál slyšet. Jako  uvadající kreativce, kteří mají na to přesahovat žánr a dle toho též jednají.


A teraz ako vyschnutá predkožka prídem s vyznaním úprimným: že svetonázor vyjadrujem už len radikálnym zívaním!

 


Celkově je nová deska směsí protichůdných pocitů. Začátek prudí, pak se něco zlomí a konec alba je vyloženě dle mého gusta. Jako by opravdu bylo potřeba se vyvztekat a pak nastalou situaci s nadhledem okomentovat. Rozhodně zajímavá kolekce, které jsem přišel na chuť o něco později. Což není nikdy na škodu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky