Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Predatory Void - Seven Keys To The Discomfort Of Being

Predatory VoidSeven Keys To The Discomfort Of Being

Symptom31.1.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Studená metalová fronta se tentokrát valí od západu a v temných kupách plných ostrých riffů a blastbeatů slyším velké dobré.

Kdyby každá kapela debutovala takto vyspělým dílem, bylo by na světě zase o něco lépe. Po trojici singlů přišlo celé dlouhohrající album o sedmi skladbách, z nichž rovné čtyři tvoří nové přírůstky. Vážnost situace je cítit už ze silně podmanivé černo-ohnivé vizuální identity nastavené hned ze startu. Na hudbu samotnou bude jistě přísahat mnoho metalistů a není se moc čemu divit.


Mladá kapela z belgického Ghentu je nový zjev na scéně postmoderního metalu, co v krátkém čase vystartoval z nuly na sto díky renomé spojenému s otcem zakladatelem. Lennart Bossu vnesl do skladeb svůj charakteristický rukopis, který nezapře prvky domovských spolků Oathbreaker i Amenra. Prvně jmenovaní mají v současné době tvůrčí pauzu a do katalogu druhých by tento materiál – díky akcentu na rychlejší pasáže – příliš nezapadal. Logickým vyústěním takové situace je založení nové kapely.


Deska Seven Keys To The Discomfort Of Being díky dobré produkci promlouvá jasnou řečí zvukově vytříbeného post-hardcoru. Stylový koridor kytarového očistce je pevně daný a najdou se v něm všichni milovníci výše jmenovaných spolků. Celých třiačtyřicet minut se nese ve znamení dobrého poslechu. Těžkotonážní fúze blackových a death-metalových pasáží je spečená do jednotícího sludge obalu, který ještě přidává na váze kytarových riffů. Aby napětí čas od času pokleslo, najdou se i odlehčené pasáže. Hrdelní skřehot zpěvačky Liny je vpravdě řečeno úctyhodný. Čisté zpěvy balancují na pomezí sympatické nedokonalosti, kterou rádi promineme s poukazem na atmosféru. Na živo bez studiové magie budou tyto rezervy o něco ožehavější téma.


Při hlubším ponoru mohou být některé části nahrávky skutečně pohlcující, pokud se trefí do momentální nálady. Na chvilkovou těžkopádnost kompozice se člověk snadno naladí a zapomene. Viděno z odstupu na mě dotírá myšlenka, že i přes veškerou skladatelskou a zvukařskou zručnost nepřináší deska prakticky vzato nic nového. Podobné postupy jsou ke slyšení všude a nejvíce v již zmíněných projektech, jejichž odkaz umně rozvíjí. Jiskra zvědavosti je každopádně zažehnuta a jsem v očekávání, co budoucnost přinese.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky